MF Dnes
TAKOVÁ OBYČEJNÁ ALENKA. NICMÉNĚ PUBLIKUM SE BAVÍ
|
|
|
Pražské komorní divadlo uvedlo jako druhou premiéru nové sezony divadelní přepis Alenka v kraji divů. Inscenaci pro děti se tento soubor rozhodl nastudovat úplně poprvé, pozornost však vzbudila i volba titulu. Alenka není jen populární dětská knížka, ale představuje zároveň i klíčové dílo fantazijní literatury, ke kterému se již více než sto let hlásí ctitelé nonsensového humoru a snově nespoutané obraznosti.
Asi ne náhodou je pod inscenací podepsán režisér David Jařab, jehož dlouhodobá inklinace k surrealismu není žádným tajemstvím. Stručně řečeno, divadelní podoba Alenky v říši divů vzbuzovala naději, že by mohla být čímsi více než jen "obyčejným" dětským titulem.
Bohužel však zůstalo jen u nadějí. Představitelka Alenky Gabriela Míčová, stylizovaná do univerzálně sympatické a roztomilé dívenky, sice poctivě zažije většinu dobrodružství a setkání s podivnými bytostmi, tak jak je líčí jednotlivé kapitoly Carrollovy knihy, ale vše vyznívá jaksi uspěchaně a paradoxně i téměř popisně.
Chybějí překvapivé režijní a scénografické nápady, tvůrci jako by spíše hledali co nejsnadnější řešení, než aby si s jednotlivými situacemi skutečně vyhráli.
Občasné nakročení k použití loutek není nijak přesvědčivé, nečekaně krotké jsou dokonce i filmové projekce (povětšinou statické, evokující spíše knižní ilustrace), na nichž spolupracoval renomovaný filmař Jiří Barta.
Nejzajímavější jsou tak scény s královským dvorem, kde zabírá alespoň nápad nechat hrát herce-karty "dvojrozměrně", vždy důsledně čelem do publika. Alenka Pražského komorního divadla sice působí trochu odbytým dojmem, bylo by nicméně nespravedlivé napsat, že vznikla inscenace vyloženě nepovedená.
Dětské publikum se na premiéře dobře bavilo - kromě představitelky titulní role zaujal především legračně vymaškařený zajíc a jeho hýkavě odzpívané písně.
Jenže k tomu, aby se divadelní Alenka nestala pouhým mechanickým, a tím i nevyhnutelně ochuzeným přepisem knihy, je nutné nalézt odpovídající klíč, dostatečně nosnou poetiku, která by nahradila to, oč "příliš doslovné" divadlo přichází oproti ničím nespoutanému vyprávění.
Právě tento předpoklad však Jařabova inscenace nenaplnila: zůstalo tak jen u pouhého přepisu a "obyčejného" dětského titulu.
|
|
|
|
Vladimír Mikulka, MF Dnes 23. září 2003
|
|