Reflex
ACT ON VÍTKOV
|
|
Těatr Novogo Fronta (TNF) právě teď, od 7. do 11. dubna, projekt Profil 2004. Vůdčí osobností jednoho z našich nejoriginálnějších alternativních souborů je ALEŠ JANÁK, jenž TNF spoluzaložil.
Vaše vystoupení probíhá v divadle Komedie a hlavně v památníku na Vítkově – jako multimediální maratón Act on Vítkov. Co nabízíte?
Loni to bylo deset let, co TNF vznikl v Petěrburgu, a v dubnu 1994 jsme přijeli do Prahy a hráli první představení v Rubínu a v Divadle v Řeznické. Je to tedy taková desetiletá bilance. V Komedii budeme hrát naše poslední inscenace – dvakrát Petrouchku a dvakrát Dias De Las Noches. Na Vítkově uvedeme Fabriku ljudi a kromě nás se tam představí řada spřízněných lidí, kteří s námi hráli nebo kteří s námi spolu pracují: performeři, divadelníci, muzikanti, fotografové i filmaři. Prostor dostanou také moji a Irinini studenti a naši přátelé z Itálie a Belgie. Vladimír Franz zahraje na varhany, diváci uvidí i fotografie Ivana Pinkavy a Zdeňka Lhotáka a promítat se bude film, který jsme natočili po povodních v Hudebním divadle Karlín.
Jak na vás působí monument památníku na Vítkově?
Je to provokující prostor, kde je přítomný kus politické i lidské historie. Na místě, kde zbyl sarkofág po Gottwaldovi, uvedeme Fabriku ljudi, jež vznikala jako reflexe války, expanze politiky a socialismu, který se na nás podepsal. To je tak sugestivní spojení, že z toho mám až trochu strach.
V poslední době vás začínají objevovat i diváci, kteří o vaší existenci neměli dříve ani tušení.
Jsme rádi, že se začínáme objevovat i v jiných kruzích. Kdysi pro nás bylo šokující, když se někdo svlékl donaha, natřel se na bílo a pomalu lezl. Podobné postupy mám stále rád a budeme je používat, ale je potřeba vidět i věci vznešenější. Patří to i k věku – už nás víc oslovuje logický příběh a vyprávění než dřív, kdy jsme pracovali hlavně s emocemi. A zabýváme se také vážnou hudbou: Šostakovič, Pergolesi, Arvo Pört. To jsou témata, která mě vzrušují. Vyrovnat se s touhle formou přináší silnější výsledek než se jí vysmívat. A mířit výš je zajímavější než se jen tak v horizontále pošťuchovat.
|
|
Zdeněk A. Tichý, Reflex 8. dubna 2004
|
|