Deníky Bohemia
STAŘÍ MISTŘI: BRATŘI RODENOVI
|
|
|
Pražské divadlo Komedie uvedlo v pátek ve světové premiéře dramatizaci románu známého rakouského autora Thomase Bernharda Staří mistři. V hlavních a jediných rolích se poprvé na jevišti Komedie setkají bratři Karel a Marian Rodenovi. Před premiérou jsme hovořili s režisérem Dušanem D. Pařízkem a hercem Karlem Rodenem.
Poprvé jste se setkali na inscenaci Schwabovy hry Lidumor. Jak jste k sobě vlastně přišli?
K. R.: Může za to Hanka Ševčíková. Přišla za mnou, když jsem hrál Velkolepého paroháče v Divadle v Dlouhé, a seznámila mě s Dušanem. Chtěla, abychom dělali společně nějakou komedii, ale pak z toho nic nebylo.
D. D. P.: Mně se ta hra totiž nelíbila. Karel se mě tenkrát zeptal, co by mě teda bavilo, a já mu nabídl několik textů, včetně Schwabova Lidumora. Zjistili jsme, že nás oba baví ty nejméně hratelné a nejtěžší. Potom se Karel šel podívat na představení Prezidentky, které jsem režíroval, a pak jsme si řekli, že v tom budeme pokračovat.
A jak jste přišli zrovna na Staré mistry?
D. D. P.: Na to by měl odpovědět spíš Karel! Vedly nás ktomu různé dojmy a zkušenosti. Bavili jsme se o Prezidentkách - o těch mladých holkách, jak hrály ty staré dámy - a také o dalších hrách, které napsal nejenom Schwab, ale i Bernhard. A Karel tehdy prohlásil, že by bylo perfektní zahrát si staré muže, dokud je na to fyzická dispozice.
K. R.: Ale my vlastně nehrajeme staré muže, takže už je to teď jedno.
Hrdinové Bernhardova románu se scházejí ve vídeňském Kunsthistorickém muzeu.
Pokud vím, zamýšleli jste hrát Staré mistry v nějaké galerii. Proč z toho nakonec sešlo?
D. D. P.: Skutečně jsme je chtěli uvádět v galerii Rudolfinum. Měli o to velký zájem, ale jejich marketingové oddělení nám udělalo čáru přes rozpočet. Mohli jsme si to tam párkrát přečíst, ale k uvedení nedošlo. Tak hrajeme Staré mistry v Komedii.
Čím je vám právě toto divadlo blízké?
K. R.: Tím, že je tam Dušan. Dělá se mi s ním dobře. Přijde mi, že mu o něco jde. Že to není jenom takové pobavení. Ale hlavně způsob jeho práce, to, jak uvažuje o věcech a jak si jde důsledně za tím. Nebojí se nemožného. A to mě baví.
D. D. P.: To divadlo je hlavně o lidech, kteří tady k sobě našli nějakou cestu a hovoří podobným divadelním jazykem. Tady se prostě dělají věci, na jejichž prvopočátku stojí připravenost těch neobyčejně silných hereckých individuí a osobností. Byli bychom sami proti sobě, kdybychom jim nenechali otevřený prostor.
Dovedete si představit svůj život bez divadla?
K. R.: Já ho dělám tak poskrovnu, že si to umím představit. Určitě bych bez něho mohl žít.
D. D. P: Nevím a ani si tu otázku zatím klást nechci.
Mimochodem, mají už Karel s Marianem vymyšleno, co budou dělat, až budou staří?
K. R.: Nějak se mi to rýsuje. D. D. P: Budete hrát Staré mistry!
K. R.: Jo, až do konce života! (smích)
|
|
|
|
Tomáš Stanislavčík, Deníky Bohemia 5. června 2004
|
|