Lidové noviny
CHTĚLI JSME SI ZAHRÁT DĚDKY
|
|
|
říkají bratři Karel a Marian Rodenové, kteří se 4. června společně představí ve Starých mistrech
Dramatizaci Bernhardova románu Staří mistři připravuje v Divadle komedie režisér Dušan Pařízek. Jediné dvě postavy - starého hudebního kritika Regera a jeho přítele Irrsiglera hrají bratři Karel a Marian Rodenovi.
Thomas Bernhard opět uvádí čtenáře, potažmo diváky do světa dvou podivínských starců, z nichž jeden se jako obvykle vyžívá ve spílání. Tentokrát sočí na staré mistry a zesměšňuje umělecký kánon. Postupně se mění v ubohého směšného starce, kolem něhož až do určitého momentu vznikají komické situace. Dvaaosmdesátiletý Reger vysedává v muzeu stále před stejným obrazem a hledá tzv. "přitěžující" chybu, což je podle něj postup směřující ke zdokonalení vnímání nejen umění, ale i celého světa. V závěru odchází s přítelem Atzbacherem do divadla. Představení ve vídeňském Burgtheatru je, co jiného lze od Bernharda očekávat, "strašlivé".
Režisér Pařízek považuje dramatizaci za přirozenou, neboť sám Bernhard román vybavil podtitulem komedie a lze jej číst jako dialog. "Cesta k uvedení byla dlouhá, Karel nás seznámil s kamarádem Svatoplukem Jelínkem, který by rád napsal hru, a já mu doporučil, ať se pokusí o dramatizaci. Snažil jsem se ho přesvědčit, že je šikovné psát s představou konkrétních herců. Přinesl první pokus, který mě mile překvapil. Vyškrtli jsme pak všechno přebytečné a konečnou verzi napsali společně," vysvětluje Pařízek, jenž se domnívá, že nejen pro pětasedmdesátileté a starší herce je svým způsobem těžce zvládnutelným úkolem hrát Bernhardovy postavy starců. "Ale po zkušenosti s Prezidentkami jsem si uvědomil, že tyto role může hrát i mnohem mladší obsazení, že ideu stáří lze například v případě Bernharda zprostředkovat i ve čtyřiceti," dodává.
Dvaaosmdesátiletého Regera hraje Karel Roden, Irrsigler je v románě charakterizován jako o něco mladší, a tak jej hraje mladší z bratrů Rodenů Marian. "S Dušanem se známe už dlouho a jednou jsme diskutovali, co by se dalo ještě na jevišti vymyslet, co by nás bavilo. Říkal jsem, že bych si rád zahrál starého dědka, protože můžu na jevišti dělat věci, které bych posléze jako stařec nemohl. Vymýšleli jsme si, že budu mít dlouhé vousy, paruku, budu se věšet a mrskat sebou, což by ve stáří asi už nešlo. Jenže pak mi došlo, že když se pojetí takhle zahltí expresí, může to být jen exhibice. Uvažovali jsme také, že začneme jako dědci a budeme postupně mládnout. Posléze jsme všechno osekali. Není tam nic, co by rušilo, jenom my dva. Myslím, že takhle budeme nejblíž obsahu," soudí Karel Roden.
Oba herci ale přiznávají, že naučit se text, šroubovaná a složitě konstruovaná Bernhardova souvětí, je hodně náročné. "Jsem Bernhardovým textem doslova unešen a zároveň i trochu otřesen, je krásný a smutný zároveň a navíc se zdaleka nevztahuje jen na poměry v Rakousku, osmdesát procent se týká i nás," dodává Marian Roden. Karel zase považuje za určitou překážku to, že román je napsán z pozice Regera, který je sám a potřebuje posluchače, partnera. Najde si ho a přetvoří k obrazu svému. "Dramatizace musí úvahy jednoho člověka rozdělit mezi dvě postavy. Brácha vlastně říká moje myšlenky a musíme tedy neustále hledat nějaký střet, aby to bylo dramatické, abychom si jenom spokojeně nepřitakávali, v takovém případě hrozí nuda."
Režisér Pařízek je přesvědčen, že Bernhardovi nejvíc prospívá civilnější projev. "Líbilo se mi, jak jeho postavy hráli například Martin Huba nebo Jiří Ornest," říká a uvažuje také, zda v Bernhardově textu převažuje komická nebo tragická rovina. "V zásadě je příběh vážný, ale vše je popsáno nesmírně zábavným způsobem, celou dobu jde o komické peripetie a pak se ukáže jiný problém..."
Karel Roden se zase domnívá, že pohled Bernhardových hrdinů na svět je hrozně smutný. "Je tam hodně témat a jedním z nich je i to, jak může být nebezpečné, když člověk použije hlupáka a snaží se ho vzdělat. Dá mu do rukou zbraně svého intelektu a může z něj vytvořit člověka, který jen s trochou charismatu dokáže ovládnout spoustu lidí," říká.
Bratři Rodenové si tak úzké partnerství dosud nevyzkoušeli. "Příbuzenské a partnerské vztahy nijak na jevišti neosvobozují, člověk prožívá řadu niterných problémů, a když se pak ocitne vedle někoho blízkého, může mu to přinést i zábrany. Jestliže hraju s někým, koho neznám, tak se tím nezabývám. S bratrem cítím větší odpovědnost, za nás oba, záleží mi na všem ještě víc."
Bernhard miloval celý život divadlo, znal výborně divadelní prostředí a zároveň ho nenáviděl. "Vymyslel i způsob, jak si co nejefektivněji ublížit - sejít se u večeře s hercem Burgtheatru. Bernhard byl nejsvobodnější a nejpřesnější, když si vybral nějakou šablonu a skrze ni pozoroval a reflektoval svět. Divadlo a umění byly jednou z nich," popisuje dramatikovu metodu Pařízek.
Román Staří mistři se dotýká i tématu kritiky a tvorby, Reger je totiž "nadkritik" - on ví, "jak se to dělá" a nenávidí kolegy, kteří to dělají špatně. Posléze kritizuje ty, kteří tvoří, a pak kritizuje už jen samotné umění, jež nakonec nenávidí. A jaký vztah ke kritice mají tvůrci inscenace? "Mně je to vlastně jedno, především proto, že jde o názory někoho druhého. Kritik napíše, že jsem to měl dělat takhle a já pracuju dva měsíce s režisérem a ten mi to říká jinak. Představa, že bych po přečtení recenze za ním šel a řekl pan X napsal, že to má být tak, a on by to pak předělal, je směšná. Raději bych o tom diskutoval," uvažuje Karel Roden. Režisér zase naráží na proklamace objektivity. "Vždy jde o subjektivní názory a jako takové by měly být prezentovány," uzavírá.
Dušan Pařízek přiznává, že nebylo jednoduché pro nazkoušení hry najít společné termíny. "Karel má filmové závazky v zahraničí, takže jsme projekt několikrát museli odsunout. Ale věřím, že Staré mistry budeme normálně uvádět, s tím problém není. Schwabův Lidumor, kde Karel hraje roli Heřmana Červa, už má za sebou přes stovku repríz a stále se hraje."
|
|
|
|
Jana Machalická, Lidové noviny 27. května 2004
|
|