Mladá fronta dnes
VYZRÁNÍ HEREČKY. KAM DOHLÉDNOU BÁSNÍCI A FILOZOFOVÉ?
|
|
|
|
Možná svoji životní roli dostala herečka Daniela Kolářová v pražském Divadle Komedie, v inscenaci hry rakouského dramatika Thomase Bernharda U cíle. Její podání matky, majitelky slévárny, která už třiatřicet let jezdí s dcerou do přímořského nizozemského města Katwijku, je vynikající. Režii měl Arnošt Goldflam. To, co u Kolářové předcházelo současnosti, často nebylo zrovna příslibem pro to, čeho můžeme být svědky teď. Její "hanzlíkovské" období (viz třeba filmeček Léto s kovbojem), ale i její poslanecké polistopadové angažmá (některé její herecké kolegy vstup do politiky umělecky rozložil) sotva naznačovaly, že jednou tady bude herečka, která suverénně, do posledního pohybu perfektně drženého těla, do posledního záchvěvu hlasu "vystřihne" postavu, s níž divák soucítí, rozumí jí a současně ji nenávidí, nejraději by po ní skočil a šlápl té zmiji na krk. Postavu monstrózní, přitom uchopitelnou, tolikrát v našich životech spatřenou: chladnou analytičku a bystrou komentátorku okolí, avšak zároveň posedlou potřebou rafinovaně i s iracionální zlobou ponižovat a lidsky duševně ničit vlastní dceru. Dokonalá ambivalence.
Herecké dozrávání Daniely Kolářové je pozoruhodné a povzbudivé, v jejím budování bernhardovské postavy matky se promítá životní zkušenost, aniž na okamžik přestává mít nad figurou kontrolu.
|
|
|
|
Josef Chuchma, Mladá fronta dnes 16. října 2004
|
|