Houser
HAMLET BYL OCELÁŘ
|
|
|
Solingen je město v Porúří na západě Německa. Proslavilo se především výrobky z kvalitní oceli, které vyváží do celého světa. X Hamlet je jedno z nejznámějších světových dramat nejznámějšího světového dramatika. A co mají tyto dvě záležitosti (?), věci (?), fenomény (?) společného? Mají vůbec něco společného?
Spousta podobných otázek může vyvstat při letmém zjištění, že poslední hra Egona Tobiáše je variací na Shakespearova Hamleta, leč zove se Solingen. A tento princip – nazvěme ho „subtilnost nejistoty“ – je základní téma držící celé soukolí vykloubené Nebeského inscenace.
Kdo jsme, kam jdeme a proč
Začátek představení se tváří ještě poměrně nevinně: na jeviště vchází skupinka herců k jedné z běžných zkoušek. Ani diváka méně zběhlého v dnešním divadle nezaskočí civilní tón, chlebíčky nebo čaj nabízený i do hlediště, forma divadla na divadle je věc známou... no, nejméně už od Shakespeara. Ale tento prolog je jenom oním pověstným tichem před bouří. Jestli jsme na začátku ještě schopní rozlišit „kdo je kým, kam jde a proč“, posléze jsme až do konce ponecháni napospas víru dohadů a domněnek. Nejde o příběh, tohle divadlo nevypráví, ale kamenuje diváky: příběh se vrací a opakuje, trhaně přechází v místě, čse i prostoru – není žádný objektivní děj, ale jen to, co si vybereme, aby bylo. Nic není stálké, nikdo není nikým napořád.
Dnes ještě ne
Na počátku tohoto částečně organizovaného chaosu stojí text Egona Tobiáše. Kdo ví, jestli jej maminka netloukla přes prsty sebranými spisy Shakespeara, protože jeho Solingen by tomu odpovídal. Nejde o parafrázi, ale sadistickou pitvu charakterů a motivů. Není jediné situace v Tobiášově textu, která by bezezbytku odpovídala svou motivací originálu. Není jediného charakteru, který by nebyl Tobiášovou interpretací rozložen na prvočinitele. Ruku v ruce s pojetím textu jde režie Jana Nebeského. Neexistuje žádné tabu, žádná hranice. Není nic, co by nemohlo být divadelní, když se to děje na jevišti. Nelze rozlišit, kdy herci hrají a kdy improvizují. Jakoby na jevišti poletovaly významy a pointy a je na každém z nás, kdy a kolik si jich chytí. Co tedy znamená tohle všechno v úhrnu? Rozhodně nejde o něco naprosto nového a převratného, postmoderní dramatická koláž je dnes už poměrně běžně k vidění i na našich jevištích. Pravdou zůstává, že Nebeský jde až na krajní mez tohoto typu divadla. Zdá se, že se právě tady láme divadlo do nové (po)doby. Nebeský není ještě vizionář divadla zítřků, ale absolutní /absurdní dovršitel divadla dneška.
+ můžete vykládat svým dětem, že jste zažili okamžik zlomu
+ tenhle plus se týká spíše Divadla Komedie: další přesný zásah do agresivní dramaturgické linie
- úplně všechno, jste-li milovníci klasického divadla nebo jste-li starší 60let
|
|
|
|
mim, Houser 8. dubna 2004
|
|