volny.cz
V DIVADLE ŽEROU ČLOVĚKA!
|
|
|
V divadle Komedie uvidíte Kanibaly z koncentračního tábora
Na jevištních prknech sežrali člověka! Na prknech divadla Komedie! Byla to komedie! Komedie z koncentračního tábora! Bylo to dobré představení! Bylo to silné představení. Bylo to nesmírně absurdní, symbolické a abstraktní představení. Ale naprosto pravdivé. Kam až člověka mohou dohnat zvířecí podmínky koncentráku. Na úroveň zvířete? Ještě dál? Originální hra.
O koncentračním táboře bez fyzické přítomnosti tábora. - Věznění židé nosí stále svůj tradiční sváteční oděv, na cele mají i kabáty a klobouky. I cikán má oblek. Jen narozdíl od nich se žlutou košilí. Žádné násilí, žádné nucené práce, žádné strhané bílé obličeje. Lágr zastupuje pouze jeden zvrhlý esesák a jedinkrát se na jevišti objeví klasický vězeňský mundúr. Jedinými reálnými zvěrstvy jsou uvaření Špekouna a ponižování zvrhlým esesákem. Tyto scény jsou však odlehčeny až do grotesky. Špekoun se samozřejmě v kotli nerozvaří, "kuchař" stále nabírá sběračkou celou, usmívající se hlavu i s brýlemi, Špekoun občas z kotle vylézá a účastní se rozmluv na cele. Z esesáka zbyla na jevišti rovněž jen karikatura - úchylák na entou s megamužstvím v červených trenýrkách. Člověk se těžko brání smíchu, když kápo nutí vězně k rozcvičce plné nacistické symboliky (hajlování, cviky rukou ve tvaru hákových křížů) a vězňové při tom zpívají píseň We are the champions.
Autor George Tabori, režisér Jan Nebeský ani herci (Alois Švehlík, Karel Dobrý, Matúš Bukovčan, Jaroslav Achab Haidler, Roman Zach, Martin Finger, Richard Fiala/Jiří Černý, Dan Dittrich, Jiří Štrébl) nepotřebují doslovné převedení koncentráků na jeviště. Vystačí si ze zástupnými scénami, debatami a vzpomínkami, které s tematikou jen zdánlivě nesouvisí. Ani smrt není v tomto bizarním koncentráku fyzicky přítomna. Vězňové umírají, ale vzápětí ožívají, ožívá i polouvařený Špekoun...
Tvůrci dělají vše proto, aby odvedli diváky od absolutní tíživosti a drastičnosti nacistických sběrných táborů. - Herci se občas mění v nonšalantní konferenciéry a nezúčastněně komentují dění kolem sebe, když se jim zamane, objeví se na pódiu stovky kafí a desítky mobilů. Po konci představení dostanou herci gulášek a kdokoliv z publika, jemuž při žaludek dráždící tématice kanibalismu jistě vyhládlo, může též přisednout... Tak vo co de, co se děje??? - Pěkně zákeřná metoda a skvělá past pro diváky! Lidé se baví a smějí se, za jejich smíchem však na ně číhají zubatá s haknkrajcem a miliony nevinných obětí Hitlerovy zlovůle...
Chleba se láme (či spíše dolomí) až v samotném konci. Nejstarší z vězňů, Strýček je již od samotného počátku proti jakýmkoli nelidskostem, snaží se udržet si i v nechutných podmínkách jistou noblesu. (Hraje ho brilantní Alois Švehlík, echtkamennodivadelní herec, jenž se suverénně vypořádal i s těžkou alternativou.) Ostatní spoluvězně jeho zásadovost spíše štve a jejich vlastní morální odolnost je značně nalomena (na vaření Špekouna se podílejí všichni kromě strýčka...) Když jsou však na konci postaveni před volbu sněz Špekouna, nebo "se jdi osprchovat", podlehnou jen dva... A člověk si s hrůzou uvědomí - ano, tito dva bezzásadoví kanibalové přežili, vždyť oni nám ten příběh po návratu z lágru celou dobu vyprávěli...
Jo, a ten guláš servírovaný na konci (po konci) představení, je opravdový. Pěkně voněl...
|
|
|
|
Zuzana Bubnová, volny.cz 22. října 2004
|
|