Hospodářské noviny
NOBELOVA CENA PRO KONTROVERZNÍ DÁMU
|
|
|
Letošní držitelkou Nobelovy ceny za literaturu je rakouská spisovatelka Elfriede Jelinek. Soucitná i nekompromisní experimentátorka.
Elfriede Jelinek, kterou pozvolna objevují i čeští čtenáři, patří k nejdrsnějším a nejskandálnějším spisovatelkám dneška. Skandály - nejen na kulturním, ale i politickém poli - však vyvolává výhradně svými literárními díly.
Právě ji označil před časem v předvolební kampani předák rakouských pravicových extremistů Jörg Haider za reprezentantku ne-kultury. Ve své vlasti byla podobně jako dnes nejznámější rakouský spisovatel Thomas Bernhard dlouho označována urážlivým slovem "Nestbeschmutzer" (ten, kdo kálí do vlastního hnízda). Příznačně stejně jako Bernhard zakázala před časem uvádění svých děl v Rakousku. Rozruch vyvolal také film Pianistka o sexuálně frustrované ženě natočený podle jejího údajně značně autobiografického románu. Kniha vychází v listopadu česky.
První text, kterým se prosadila, byl popartový román jsme volavky, baby! z roku 1970. Následovaly např. román Milovnice (1975, česky 1999), dramatická prvotina Co se stalo, když Nora opustila svého manžela aneb Opory společnosti (1977), Klára S. (1981) či Klavíristka (česky jako Pianistka, 1983). Tři z jejích her česky vydalo nakladatelství Větrné mlýny.
Rudá pornografka?
Jelinek byla dlouhou dobu členkou komunistické strany, je považována za levicovou a feministickou autorku, byla osočována z pornografičnosti (skutečně se pokusila napsat ženskou pornografii románem Slast, jeden z nejnovějších románů nese název Chtíč). U této autorky ovšem nic není jednoduché, jednoznačné. Švédskými akademiky byla oceněna především za muzikálnost svých textů, práci se slovem. A ta je v jejích dílech skutečně dominantní: Jelinek však pracuje se slovem i s celými textovými bloky novým způsobem. Nejenže slova upravuje a komolí, destruuje řeč a zároveň vytváří často jakousi parodickou "novořeč". Její prozaické i dramatické texty, psané s velkým racionálním nadhledem, mají záměrně demonstrativní charakter. Sama říká, že hovoří "cizími jazyky", používá v nezvyklé míře citáty z filozofické literatury, z literárních děl jiných autorů, stejně jako floskule a hesla agresívního a prázdného jazyka médií. Odhaluje absurditu i zvrácenost stereotypů jednání i myšlení současné společnosti. Pro rakouskou paměť je permanentně nepohodlná odkrýváním fašizujících sklonů v tradiční bodré "domácké" mentalitě i jazyku.
Není kladných postav
Elfriede Jelinek nevytváří ve své tvorbě žádné pozitivní vize, nenajdeme u ní v podstatě jedinou kladnou postavu, a přece jsou její hry divadlem bytostně politickým. Teatroložka Barbora Schnelle nazývá její politické divadlo "divadlem svědomí".
Po výbuchu bomby v rakouské vesnici, která usmrtila čtyři Romy, napsala v roce 1996 bezprostředně aktuální drama Stecken, Stab und Stangel. Název je narážkou na Hospodinovu hůl z biblických žalmů, ale je i parafrází jmen bulvárního žurnalisty nebo velitele koncentračního tábora.
Svou tvorbou chce Elfriede Jelinek pomáhat utlačovaným menšinám. A k těm patří na celém světě také ženy. Ženské postavy v jejích textech jako by však byly často přímo chybou přírody. Její dramata přinášejí vesměs obraz střetu dvou nerozlučných principů - mužského a ženského.
Jelinek je očekávána zanedlouho v Praze, pokud to dovolí její zdravotní stav. V rámci devátého ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka uvede 31. října slavný vídeňský Burgtheater v Národním divadle její hru Dílo. Další tři divadelní hry, její "feministická trilogie", budou uvedeny ještě v rámci této sezóny v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, Národním divadle a Divadle Komedie. Budou to první česká divadelní nastudování této autorky. Navíc u příležitosti českého státního svátku bude spisovatelce udělena Cena Franze Kafky.
|
|
|
|
Zuzana Augustová, Hospodářské noviny, 8. října 2004
|
|