Literární noviny
ÚVAHY POSTDIVADELNÍ, NĚMECKO (A ČESKÉ) DIVADLO V PRAZE (I)
|
|
|
|
Každoroční návštěvu německy mluveného evropského divadla v Praze považuji vždy za několikerý druh testů. Je to test mých jazykových znalostí, test mé (ne)připravenosti na nezvyklé jevištní prezentace i šokující výklady „klasiky“, „moderny“ i „postmoderny“, na bolavá politická i intimní témata atd. Zároveň s tím vším je to ale každoročně také test (ne)připravenosti českého divadla vstoupit do evropského kontextu, do pomyslného poměřování nejen co do řemeslné kvality a samozřejmé technické preciznosti, ale i co do občanské odvahy pokládat publiku a společenskému establishmentu nepříjemné otázky – a při jejich řešení sobě ani jemu nic neulehčovat. Jsou ročníky, kdy v obou těchto „disciplínách“, v přesnosti řemesla a v odvaze výpovědi, vede si aktuální české divadlo ve srovnání s německým až překvapivě dobře – viz na festivalu liberecká Arabská noc R. Schimmelpfenniga (režie Martin Tichý). A mimo festival nejnověji znamenitě vypravená i pohybově rozehraná Goldflamova inscenace Bernhardovy hry U cíle v Komedii s fenomenálním výkonem Daniely Kolářové, jež by svou přesnou studii člověčí ambivalence – despotické, kruté, citově vyděračské, cynické, ale zároveň okouzlující a vtipné Matky – mohla od hodiny hrát v Burgtheateru či v Salcburku...
|
|
|
|
Vladimír Just, Literární noviny, 22. listopadu 2004
|
|