Literární noviny
THOMAS BERNHARD: U CÍLE
|
|
|
|
Netrvalo to tak dlouho a z Thomase Bernharda se patnáct let po jeho smrti stala téměř kultovní postava. Tedy alespoň u nás. Kde v nakladatelství Prostor vycházejí některé jeho knihy již ve druhém vydání, a není nouze ani o uvádění jeho divadelních her. Pražské Divadlo Komedie sáhlo v uplynulé roce hned po dvou Bernhardových hrách. Po Starých mistrech, kteří byli do divadelní hry upraveni, se na sklonku roku v české premiéře objevila původní divadelní hra U cíle. Režie se chopil Arnošt Goldflam a rozhodně neprohloupil, když do hlavní role despotické matky s bernhardovsky cynickým pohledem na svět obsadil Danielu Kolářovou. Ta si svou schopností ovládnout celé jeviště doslova říká o některou z divadelních cen. V prvním dějství se matka s dcerou (Vanda Hybnerová) vypravují na cestu do svého domu na nizozemském pobřeží v Katwijku, která jako by byla každoročně se opakujícím cílem jejich života. Během balení matka s nenávistí vzpomíná na svého mrtvého manžela a postiženého syna, jehož smrt si od narození tak přála, až opravdu přišla. Dcera tu vystupuje v podřízené roli posluchače, který je nucen matčiny vzpomínky opakovaně poslouchat, protože právě ony jsou jejím životem. V druhém dějství se ocitáme v Katwijku a jako host se tu objevuje úspěšný mladý spisovatel dramatických děl (Saša Rašilov), kterým matka nejprve (v jeho nepřítomnosti) opovrhuje a poté ho naopak pokrytecky chválí. Přestože to tak z předchozího textu nevypadá, je hra vlastně absurdní komedií (v bernhardovském smyslu slova komedie) o marnosti našeho usilování. Bernhard hrou opět dokazuje, že je jedním z největších spisovatelů minulého století a že si svůj „kult“ dozajista zaslouží.
|
|
|
|
Jiří Růžička, Literární noviny 3. ledna 2005
|
|