Scena.cz
OLIVER TWIST: SOCIÁLNÍ BONDAGE DRAMA
|
|
|
U Dickense se člověk vždycky cítí jaksi bezpečný, jako by se držel zábradlí, protože ví, že autor nikoho nenechá, aby se zřítil: ví, že hrdina nikdy nezahyne, dva andělé, soucit a spravedlnost, kteří se s bílými křídly vznášejí nad světem tohoto anglického spisovatele, ho pokaždé bezpečně převedou přes všechny strže a propasti. Ke skutečné tragice chybí Dickensovi brutalita a odvaha. Není heroický, ale sentimentální. (S.Zweig)
Divadlo Komedie uvedlo v premiéře hru Zdenka Plachého a Jiřího Šimáčka Oliver Twist: sociální bongade drama, která vznikla na motivy Charlese Dickense).
Jak zní v upoutávce, Autoři ze sdružení Střežený Parnass se zásadně vyslovují k tématu soucitu, lidské solidarity a sociální nerovnosti.
Je to hra, ve které není prakticky místo na nic pozitivního, je obrazem o zvrácenosti lidského rodu, a to ve všech vrstvách společnosti. Krutí a zvrácení jsou jak majitelka sirotčince, tak i doktor, soudce, malí i velcí podnikatelé, zlodějská spodina. Jako by si v krutosti vyloženě hověli. Někteří zdůvodňují svou krutost vědecky, a nesou jí jako prapor pokroku. Jiní zkoumají s nechutnou důsledností rozdělení lidského rodu na výše a níže postavené. Spodina společnosti nepotřebuje pro své jednání motivace, je pragmatická a krutá jaksi od podstaty. Zcela bezvýchodné… Mezi tím vším nevinné, naivní, a životaschopné dítě Oliver Twist, kterého jako by chránila před ústrky života jakási nebeská záře.
Scéna: Ocitáme se ve světě neosobním, zbaveném lidskosti, lidé se zde pohybují s jistotou, ale jaksi zbytečně. Zdá se, jako by měli nějaké cíle, ale vlastně se jen motají v začarovaných kruzích svého egoismu, neschopnosti jakéhokoli soucitu, pochopení pro ostatní. Jsou ukázkou světa odsouzeného k zániku, protože tu není naděje na zlepšení. Jediná zvrácená radost pochází z mučení ostatních, která přináší patologické potěšení.
Na počátku jsme ve světě malých postýlek, z nichž se natahují dětské ruce – ale ty dětské postýlky jsou vězením. Stejně tak svět plný dveří, průhledných, neprostupných a propadel, kam člověk může zmizet beze stopy.
Divák instinktivně hledá cokoli pozitivního, ale nabízí se mu jen různé variace na krutost. Slizké podoby zvrhlíků v provedení Jany Krausové, Jiřího Štrébla, Martina Fingera, Martina Pechláta, Jiřího Černého či Jiřího Hány jsou dokonale odporné, a stojí v kontrastu s Oliverem Ivany Uhlířové. Je až neuvěřitelné, jak tato mladá herečka dokáže vklouznout do jakékoli postavy. Její Oliver s naivníma zářícíma očima a nevinným pohledem na zlý svět, který jej obklopuje, je pro nás opravdu tím dvanáctiletým chlapcem, který u kohokoliv z diváků vzbuzuje soucit a touhu mu pomoci.
Dobro, ať už v podobě dobrodince Browna (J.Štrébl), či Nancy (Gabriela Míčová), je okamžitě potíráno, v případ Nancy vykoupeno krutou smrtí...
V každém případě je to zajímavý scénický experiment. Ve své podstatě dokonalá studie psychopatického chování společnosti (v souvislosti s tím, co dnes vylézá na povrch prostřednictvím médií – stále aktuální), ale co s tím? A tak si říkám, zaplaťpánbu, že úchylové nechodí do divadla – našli by tady mnohou inspiraci. Ale obyčejný divák podvědomě touží alespoň po náznaku čehokoli pozitivního. Tohle je pouhá bezútěšnost. Asi by mi spíše seděl ten původní, sentimentální Dickens…
|
|
|
|
Jana Soprová, Scena.cz 27. února 2005
|
|