Mladá fronta dnes
OLIVER TWIST NA JEVIŠTI ANEB CO VŠECHNO VYDRŽÍ LIDSKÝ MATERIÁL
|
|
|
Pražské Divadlo Komedie uvádí hru Jiřího Šimáčka a Zdenka Plachého, který inscenaci také režíroval, nazvanou Oliver Twist -sociální bondage drama.
Aby nedošlo k omylu: nejde o přepis či volné převyprávění slavného Dickensova románu, ale o konfrontaci starosvětsky dobrotivého étosu díla z viktoriánské epochy s jednostrannými, vesměs deterministickými společenskými teoriemi, které se dostaly ke slovu v 19. a zčásti i ve 20. století. Odtud slůvko bondage, což lze volně přeložit také jako mučeníčko - tomu je v různých stupních vystavována hlavní postava po výstupu ze zvěřince sirotčince a vstupu do světa lidí. Na scéně vidíme vpředu tři postele typické pro dobročinné ústavy, v každé z nich po jednom chovanci. V prostřední postýlce leží Oliver. Vedoucí sirotčince má v ruce obrovskou rákosku, lékař předvádí na Oliverovi brutální vyšetření. Jejich chování je v naprostém rozporu s ušlechtilými řečmi. Představitelka Olivera Ivana Uhlířová už předtím skvěle zvládla chlapeckou roli kralevice Hromoslava v Králi Ubu - se stejně odzbrojující nevinností, která se, předhozena v cirku šelmám, stačí divit, proč těm nebohým zvířátkům nedali nic k jídlu.
Divadelní rukopis Zdenka Plachého i zde prozrazuje jeho původní hudební kvalifikaci, takže místy lze spíše hovořit o „mluvené opeře“. O co je u jednotlivých postav méně divadelního pohybu, o to větší z nich vyzařuje koncentrace, kterou umocňují i nápadité kostýmy.
V příběhu lidského „materiálu“ zkoušeného v tahu, tlaku a ohybu si řada herců zahrála ve více rolích. Jana Krausová zvládla stejně dobře sadistickou ředitelku sirotčince paní Manovou i uhlazenější hospodyni u pana Browna, jemuž propůjčil především svůj hlas Jiří Štrébl, který si v úvodu coby pedofilní kominík přichází „ošacovat“ Olivera a vzít ho případně k sobě do učení. Nitro je jinde než vnější povrch: tuto devízu, kterou systematizovala tzv. „filozofie podezírání“ a především Sigmund Freud, autoři inscenace vyřešili tak, že v závěru je Oliverův zoufalý hlas slyšet zcela odjinud než z místa, kde obklopen rodinnou péčí sedí.
|
|
|
|
Josef Mlejnek, Mladá fronta dnes, 31. března 2005
|
|