Reflex
NA FORBÍNĚ
|
|
|
DAVID JAŘAB se tentokrát představuje jako autor a režisér v jedné osobě. Svoji novou hru Parsifal, která je netradičně zpracovanou legendou o hledání svatého grálu, v Divadle Komedie sám režíroval. Hra pojednává o hledání smyslu života, o nemožnosti ho nalézt a o smyslu života nalezeném v hledání smyslu života.
Co vás vzrušuje na legendě o hledání svatého grálu?
Vzrušující je, že tady existuje stovky až tisíce let nějaký příběh, který je pro nás stále přitažlivý. Stojí nám za to se k němu vracet, protože jinak bychom se k němu přece nevraceli. Máme-li pocit v dnešním světě, že se určité mýty přežily a nefungují, žene nás to k hledání mýtů nových nebo k revizi těch nejstarších, které přece fungovat musely. Jenom je potřeba správně je vyprávět, správně vyslovovat slova a věty. Skládat je jako hlavolam.
Jaké byly vaše bezprostřední inspirační zdroje?
Hlavní inspirací byla původní literatura o grálu v čele s Parzivalem Wolframa von Eschenbacha z 13. století. Ale to nebyly jediné zdroje. Snažil jsem se text realizovat v reálné současné situaci. Brnění a meče nás nějak přestaly vzrušovat, i když o nich mluvíme alespoň v baru před zkouškami a po zkouškách.
V čem tkví výhoda, když autor zároveň svůj text režíruje? Umíte si představit, že byste jej svěřil i do rukou někoho jiného?
Jistě. Poté, co ho udělám, bych ho rád viděl v jiné interpretaci. Ale obávám se, že by nebyl pro každého režiséra stravitelný. Snažil jsem se psát text jako autor a zakázal jsem si veškeré režijní úvahy. A pak jsem ho rozřezal spolu s herci a zase slepil dohromady. Taková spolupráce autora a režiséra v jednom je přínosná. Ne vždy se mi to v minulosti dařilo. Asi to chtělo zkušenost.
Představitel Parsifala Roman Zach tvrdil, že soubor v Divadle Komedie už na sebe tak slyší, že ani nepotřebujete zkoušet, prý jen ladíte formu. Jak ve skutečnosti zkoušení vypadalo?
V deset káva, v jedenáct ladění, ve dvanáct oběd - a pak káva.
Jakou roli v inscenaci hraje hudba?
Hudby je tady skutečně mnoho -hudby Petra Haase, živé, interpretované dechovým kvartetem a mezzosopranistkou Karolínou Berkovou. Hudba je důležitým pomocníkem divadelních emocí. Může působit katarzně i v tak civilním představení, jako je Parsifal.
Už máte rozepsaný nějaký další text?
Mám v hlavě scénář na další film. Trochu to s tím Parsifalem souvisí, ale uvidíme.
|
|
|
|
Radka Prchalová, Reflex 18/2005, 5. května 2005
|
|