Český rozhlas Radiožurnál
DVA NA JEDNOHO S DANIELOU KOLÁŘOVOU
|
|
|
Pěkný den ze studia Českého rozhlasu na pražské Vinohradské třídě vám přejí moderátoři pořadu Dva na jednoho, Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Hezký den přejeme i našemu milému hostu, herečce Daniele Kolářové. Dobrý den.
Host (Daniela Kolářová): Dobrý den.
Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Daniela Kolářová se narodila 21. září 1946 v Chebu. Ještě než dostudovala DAMU, zahrála si velkou roli ve filmu Soukromá vichřice. Po studiích v roce 1968 se dostala do pražského Divadla S.K.Neumanna. Následovalo angažmá v Divadle Na Vinohradech, kde je přes 30 let. My jsme to ještě před vysíláním počítali a dopočítali jsme se k číslu...
Host (Daniela Kolářová): 34.
Moderátor (Naděžda Hávová): 34. Daniela Kolářová slavila úspěchy v seriálu Taková normální rodinka nebo ve filmech Noc na Karlštejně a Léto s kovbojem. Režisér Jan Svěrák jí svěřil roli učitelky v Obecné škole. Daniela Kolářová je vdaná za herce a režiséra Divadla Na zábradlí, Jiřího Ornesta. Mají dva dospělé syny, Šimona a Matěje.
Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě než se naše povídání rozběhne, měli bychom vám pogratulovat za tak významné ocenění, jakým je Cena Alfréda Radoka, kterou jste nedávno dostala za ztvárnění matky ve hře Thomase Bernarda, U cíle. Tak tedy blahopřejeme.
Host (Daniela Kolářová): Mockrát vám děkuju. Díky.
Moderátor (Naděžda Hávová): Když jsem se dozvěděla o své nominaci na tuto cenu, byla jsem nejdřív v rozpacích. Pak jsem šla kupovat brambory a vyřizovat věci na úřad a říkala jsem si, co si s tím mám počít, jak to změní můj život? Tolik citace z vašeho nedávného rozhovoru pro Lidové noviny. Co jste si říkala, když jste pak uslyšela své jméno při hlavním večeru, při rozdělování cen?
Host (Daniela Kolářová): Já jsem utíkala z divadla, protože jsem, byla u nás změna Na Vinohradech a hráli jsme Macbetha, Macbeth trvá dlouho, takže jsem se do toho Stavovského divadla dostala až nějak těsně po 10. hodině, ale to tam měli teprve pauzu, protože se to nějak hrozně protáhlo, a, no já jsem s tím absolutně nepočítala, já jsem tak jako, protože mě bombardovaly telefonáty, že vlastně ti nominovaní musí všichni přijít, že se to sluší a patří, no tak jsem si brala taxíka z divadla, dojela jsem tam, sedla jsem si do takové lóže, abych tam někam, někoho nerušila, nijak jsem na sebe neupozorňovala pak jsem uslyšela svoje jméno a hrklo ve mně, ale by to vlastně, ten předávací ceremoniál byl tak bleskový, rychlý a byli herci žádáni, aby se nevyjadřovali nějak moc, tak jsem poděkovala zase jsem odkráčela.
Moderátor (Vladimír Kroc): A nezdržovala. Cenu Alfréda Radoka udělují divadelní kritici.
Host (Daniela Kolářová): Ano.
Moderátor (Vladimír Kroc): Tak předpokládám, že asi má poněkud jinou váhu než ostatní ocenění, nebo se pletu?
Host (Daniela Kolářová): Ne, tak je to určitě, jsou to jiná kritéria a tady, myslím si, ta, jak sledují Ceny Alfréda Radoka, je to vždycky za, jak bych to pojmenovala, je to za nekomerční počiny, jo, divadelní. Kdy za objevení třeba i mladého autora a jeho kvalitní hry, ale to je jedno, jsou to vždycky nekonvenční divadelní počiny, není to ta běžná divadelní praxe, protože tam zase třeba bych řekla, že Thalie mají jiný, Thalie má úplně jiný význam. Jednak hlavně třeba pokryjí také oblastní divadla, ale má daleko širší ten repertoár v operní, operetní tvorbě, muzikálech a tak dál. Takže tady se to liší.
Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se vám hraje postava matky, tyranky a manipulátorky ve hře U cíle, za kterou jste právě obdržela tu Cena Alfréda Radoka? Já jsem přemýšlela nad tím, jestli se vůbec dá najít na takové potvoře něco sympatického, co by vám třeba usnadnilo vcítit se do téhle figury.
Host (Daniela Kolářová): Ale to vám usnadní samotný autor, protože jednak ji skvěle napsal a jednak si vybavíte strašnou spoustu momentů ze svýho vlastního života. Teď když jsme to zkoušeli, tak každý měl prostě na to téma, přidával cihličky, koho potkal, co se mu stalo a tak dále. A jednak vlastně tyhlety potvory se hrajou strašně, je to zábavný. Jednak to zkoušet, protože vůbec zkoušení divadla je to nejzábavnější, protože se nacházejí věci, vymýšlíte a právě to je takový hezký stav, kdy jste trošičku tak jako půl centimetru jakoby nad zemí, jako levitujete, protože člověku přicházejí věci, tak je to moc hezký. Hraju to moc ráda, přála bych si, kdybychom to mohli hrát malinko častěji nebo blíž u sebe, protože je to strašně textově náročná záležitost, s něčím podobným jsem se ještě nikdy takhle nesetkala a upřímně vás zvu, je to úžasně napsaná hra celá.
Moderátor (Vladimír Kroc): Ostatně kritici po uvedení této hry psali, že Daniela Kolářová ztvárňuje svou zřejmě životní roli. Cítíte to tak?
Host (Daniela Kolářová): Já bych chtěla ještě nějaký, chtěla bych ještě nějaké podobné, protože, nebo ne podobné, ale něco, mě zajímaj kvalitní autoři, to je moc důležité, protože to vám ušetří polovinu práce. U špatně napsané hry musíte, protože pak člověk jde na to jeviště, všecko vymýšlet zástupně, vůbec abyste se obhájil, kdežto tady to všecko vlastně vymyslel autor a byla radost s kolegy na tom spolupracovat a hlavně s režisérem Arnoštem Goldflamem.
Moderátor (Naděžda Hávová): Předpokládám, že když Arnošt Goldflam za vámi přišel se scénářem, takže jste kývla hned na první dobrou.
Host (Daniela Kolářová): No tak kývla jsem, ale byla jsem zároveň naprosto vyděšená, protože vzhledem k rozsahu toho textu, my jsme to zkoušeli 6 neděl čistého času a k rozsahu, já jsem se nejdřív předem vnitřně zhroutila, že to je nezvladatelné.
Moderátor (Naděžda Hávová): Já jenom podotknu, že je to v podstatě monolog.
Host (Daniela Kolářová): V podstatě ano, ta ženská nezavře pusu. Dvě hodiny. Takže to byla moje obava. Jenomže tadyhle mě skutečně velice dobře podržel můj manžel, protože řekl, takovýdle figury ale se nevracej kvůli textu, to se nedá nic dělat, to se prostě musíš nadrtit. Nicméně já jsem krytá jaksi nápovědou, jo, ale fakt je, že, proto jsem třeba měla takovej malej požadavek, aspoň o jedno představení víc, protože dvě daleko od sebe, jo, je ta pauza moc velká. Stejně si to od rána prostě musím celý přečíst, vybavit, abych zase přesně věděla, odkud kam, i když to vím.
Moderátor (Vladimír Kroc): Stává se, že je potřeba té nápovědy?
Host (Daniela Kolářová): To víte, že ano. To je třeba okamžik indispozice nebo nějaký starosti osobní a může se vám to stát. Jako zatím, nechci to zakřiknout, to tady zaťukám na dřevo, není to tak příliš často, no ale přece jenom člověk je třeba starší a starší, takže pak to třeba bude komplikovanější, uvidíme.
Moderátor (Vladimír Kroc): Máte už vyzkoušeno, jaká je ta ideální konstelace, myslím za ta léta, že víte, kdy jste ve formě a naopak co vás třeba snadno může z té formy rozhodit, vyhodit?
Host (Daniela Kolářová): No já upřímně řečeno jsem strašně závislá na dobrých vztazích mezi lidmi, kteří spolu mají pracovat. Mě potom nějaké neshody nebo já nevím, nedej bože, intriky nebo takový tydlety hlouposti, zbytečnosti, to mě vyhazuje z míry, protože já mám ráda, když jsou všichni koncentrovaní na tu práci a dokážou právě při ní vymýšlet, protože tyhlety všecky zbytečnosti odvádí pozornost od toho, co máme spolu udělat a já se raduju ze setkání s fajn lidma.
Moderátor (Vladimír Kroc): Mnohdy herci právě říkají, že ať se děje, co se děje, když vstoupí na jeviště, tak najednou na všechno zapomenou a vcítí se, vžijí se do té role, platí to?
Host (Daniela Kolářová): To je pravda, to je zázrak. Bolí vás zuby, máte teplotu a to jeviště je v tomhle zázrak, protože vy vstoupíte do jiného magického kruhu, říkám to s nadsázkou samozřejmě...
Moderátor (Vladimír Kroc): Možná i do jiného života na chvilku.
Host (Daniela Kolářová): Ano, a vlastně vemete si starost tý figury na sebe a na to fyzično svoje zapomenete, a jak to skončí, tak to zase samozřejmě všecko platí dál, ale v tomhle je jeviště zázrak.
Moderátor (Naděžda Hávová): Stálé angažmá máte v Divadla Na Vinohradech. V poslední době ale sklízíte úspěchy ve hrách, které na své mateřské scéně nehrajete. U cíle se například hraje v pražském Divadle Komedie. Vy jste hrála i v Divadle Na zábradlí a v mnohých dalších. Čím je to, že ty úspěchy jsou právě na těch malých divadlech?
Moderátor (Vladimír Kroc): Ty výrazné.
Moderátor (Naděžda Hávová): Ano, ty výrazné, samozřejmě, jen ty výrazné. Nemáte doma tolik prostoru nebo ...
Host (Daniela Kolářová): Ne, ne, ne, to je, podívejte se, Divadlo Na Vinohradech je u kritiky částečně v nemilosti a tam je obrovská snaha vedení dramaturgie jaksi přidávat cihličky, trošičku zušlechťovat ten repertoár, trošičku vyvažovat zábavu a náročnější texty. Jenomže to se nemůže stát třeba za jednu sezónu, to je opravdu běh na dlouhou trať, taková tvář divadla se buduje třeba 5-7 let, až je to evidentní a vlastně získá si třeba nějaké své publikum, které akceptuje právě takový repertoár, chce vidět takové hry, takové herce. Takže já na Vinohrady nedám dopustit, já si myslím, že tam je velice kvalitní, třeba teďko, já nevím, určitě se povedlo Pobřeží v režii Lucie Bělohradské, Allbeho hra. Myslím si, že se velice povedl Macbeth v režii Hany Burešové, takže z toho je vidět...Je tam velká spousta neznámých, v Praze neznámých mladých režisérů, kteří budou zkoušet, takže je tam starost o to, jak to vylepšit.
Moderátor (Vladimír Kroc): Váš dlouholetý herecký partner Jaromír Hanzlík nám řekl v tomto rozhovoru, že se po 27 sezónách ve Vinohradském divadle cítil jako uštvaný dostihový kůň nebo uhnaná veverka v kole. Vy jste nikdy takové problémy neměla?
Host (Daniela Kolářová): Neřekla bych, protože pro mužský je u divadla víc práce než pro herečky, takže herečky si nemohou, myslím, takhle naříkat na uštvanost.
Moderátor (Vladimír Kroc): Naším dnešním hostem je herečka Daniela Kolářová. A nejenom herečka, i když já nevím, jak ráda na tu etapu svého života vzpomínáte, protože vy jste jeden čas zabrousila také do politiky, vyzkoušela jste si politickou kariéru, dva roky jste byla poslankyní v České národní radě. Do politiky jste podle svých slov šla s humanistickými a ekologickými představami. S čím jste po těch dvou letech odcházela?
Host (Daniela Kolářová): No, s naprosto rozmetenými iluzemi na cucky. To jsem si teda naběhla a asi jsem byla teda právem potrestaná za to, protože jsem byla úplně zničená. Měla jsem dojem, že to, co si člověk představoval, já jsem myslela, že skutečně ten smysl mimo ekonomické transformace a navracení majetku ukradeného, že v tom vyšším patře bude obrovský zájem o vzdělání, o vzdělanost, o to vlastně, tam kde bychom bývali mohli navázat na první republiku, na ty strašně úžasně vzdělaný lidi, já jim říkám Masarykovci, to jsou dodneška nesmírně bystrý lidi, ohromně perfektně cítící a navíc tam byl výrazný morální imperativ. A z tohodle, vlastně z tohodle důvodu já jsem opravdu, já jsem doufala, těšila se na to, doufala v to upřímně, že budeme budovat právní stát, čili že třeba i ty transformační zákony budou vyzděné proti korupci, proti rozkrádání a tak dál. A byla k tomu taková veliká nevůle politická, prostě to vůbec, to bylo neprostřelitelné. A ten jazyk, který vždycky hanil to, co bylo to levé, tak ten vlastně ten samý, jenom se teďko ozýval jako pravý. Takové nové výrazy a pojmy a bylo to pro mě, pro mě to znělo, jako když někdo řekne - poručíme větru, dešti, trh všechno vyřeší - jako když to můžete dát mezi to rovnítko. Žádnej smysl to nedávalo. Tak takhle jsem odcházela.
Moderátor (Naděžda Hávová): Kdybyste mohla našim politikům současným něco vzkázat, co by to bylo?
Host (Daniela Kolářová): No, já bych jim asi nevzkazovala vůbec nic, já bych jim jedině řekla, ať koukají nějak se začít starat o to, aby ten stát, aby pracovali pro stát a pro národ, pro lidi, proto je potřeba řešit strašná spousta věcí a tohleto je, tomu se nedá říct divadlo. Divadlo je krásná, vznešená věc proti tomu, co oni nám předvádí.
Moderátor (Vladimír Kroc): Tak dobrá, pojďme k tomu skutečnému divadlu, i když trošku zase z jiné stránky, protože vaše maminka pracovala v Karlovarském divadle jako účetní a právě tam jste v 9 letech, dalo by se říci, začala hereckou kariéru, premiérou. Povězte, kdyby vaše maminka pracovala někde jinde než v divadle, myslíte, že byste si tam přece jenom cestu našla nějak?
Host (Daniela Kolářová): Nevím, tohleto skutečně, to bylo fatální setkání do jisté míry, ale divadlo milujou všechny malý děti. Tam, já vím, že když přijdou děti do rekvizitárny, kde jsou meče a umělý kuřata, všecko je to tam na hromadě vlastně v těch regálech, tak i moje děti to milovaly. Děti prostě divadlo, tam všecko voní, že jo, ty paruky a ty lepidla na to, hrozný, takže to je svět sám pro sebe a tím je okouzlené každé dítě. Otázka je, nevím, kdyby maminka pracovala jinde, já tam za ní chodila, co já vím, že bych třeba...
Moderátor (Vladimír Kroc): A neměla jste jiné sny než být herečkou?
Host (Daniela Kolářová): No tak já jsem trošku, protože jsem chodila dost cvičit, tak jako i pomýšlela na to, že bych šla na tu, po střední škole na tu sportovní školu vysokou, ale pak skutečně do toho výrazněji a výrazněji vstupovaly takové divadelní pokusy i potom na gymnáziu. My jsme měli profesora češtiny Vráťu Bartůňka, který vedl studentské divadlo v Karlových Varech. Nejdřív se jmenovalo Štycháček, později teda Kapsa. Tam jsme dělali tehdy v 60. letech takové to divadélko malých forem, prostě všechny možné texty, recitace. No a to už bylo definitivně rozhodnuto, že půjdu dělat zkoušky na divadelní fakultu.
Moderátor (Vladimír Kroc): Není to trošku nevděčné povolání, herectví? Myslím, že velkou roli tam hraje štěstí.
Host (Daniela Kolářová): To bezpečně, to je to, o čem jsem mluvila. Ta konstelace lidí, jaká se sejde, to je určující a fakt je to ještě něco navrch, něco, co se stane a je to absolutní náhoda. Vy nikdy, vy chcete vždycky odvést dobrou práci, jo, to není, že by někdo, přece se sešla parta lidí, šla se prezentovat veřejnosti a chtěla něco udělat špatně, tak to není. Buď se to nepovede, což se všechno může stát, to je taky riziko té práce, a nebo se to vůbec nesetká s diváckým ohlasem a sama o sobě ta práce je kvalitní, ale jakoby přijde vniveč, když na to nechodí lidi a pak se stane ten zázrak, kdy se něco, o čem si vůbec nemyslíte, že by to mohlo takhle zázračně fungovat, tak prostě se, tak je to nevídaně úspěšné. Je to, nevím, a nikdo to, nedá se to definovat, jo.
Moderátor (Naděžda Hávová): V Českém rozhlase jste vlastně jako doma, ztvárnila jste řadu rozhlasových rolí a posluchači vás velmi dobře a důvěrně znají. V anketě Neviditelný herec jste v roce 2000 získala od posluchačů hlavní cenu. Jaké je herectví rozhlasové, pokud se to vůbec stručně dá nějak definovat?
Host (Daniela Kolářová): Je, to je nádhera, protože já rádio miluju, od dětství, já jsem vyrostla na rádiu, my jsme skoro do maturity ještě neměli televizi doma, až později, a takže já jsem jednak nejvěrnější posluchač rádia, vyrostla jsem na rádiu a moc ráda chodím do rádia pracovat, do té dramatické tvořivosti, protože mikrofon je ohromně intimní záležitost a to, co třeba na tom velkém jevišti, ale i v té Komedii, ale na Vinohradech to je trošičku hodně větší, tak tam si nemůžete dovolit takhle jako třeba zašeptat, jo, to by vás nikdo neslyšel, tam jak to, ta technika hlasová je přece jenom trošku jiná, kdežto mikrofon je úžasná intimita, a, ale mrška, protože všecko prozradí a já když jsem ještě učila na divadelní fakultě, tak jsem vždycky těm začínajícím studentům říkala, natočte se na magneťák, čtěte si, já nevím, pohádku nebo někoho nahlas a všecko vám to prozradí. Tady ty profesoři se s váma nebudou muset trápit, protože pochopíte, jak špatně mluvíte. Všecko prozradí.
Moderátor (Vladimír Kroc): Posloucháte se ráda, když se slyšíte?
Host (Daniela Kolářová): Já takhle, já rada pracuju a když je pak ten trestný poslech, tak slyším všechny ty chyby a to mě učilo celej život soustřeďovat se na tu práci, ty chyby odstraňovat, slyšet je, vědět o nich, odstranit, takže já jsem k tomu hrozně pokorná a za to mám tu práci ráda. Tam jsem se o tom naučila takhle uvažovat.
Moderátor (Vladimír Kroc): Váš manžel Jiří Ornest je nejenom herec, ale také režisér. Mluvíte o práci doma, konzultujete? Vy jste vlastně už to řekla v tom předchozím rozhovoru, že jednu z rolí matky vám vlastně doporučil nevzdat.
Host (Daniela Kolářová): Ano, nevzdat. Ne, nemluvíme tak jako pořád a donekonečna, jenom při určitých příležitostech a samozřejmě když člověk pak, on jde na moje představení se podívat nebo já na jeho, no tak pak už o tom teda mluvíme hodně nebo hodně dlouho.
Moderátor (Vladimír Kroc): Máte to někde ve vědomí, že dnes je tady Jirka, hrajete jinak?
Host (Daniela Kolářová): No, to je strašný pocit, já bych byla radši, kdybych to nevěděla, já jsem trémista a za druhé já jeho připomínkám nebo názorům přikládám velký význam. Skoro bych řekla ze svých, z okruhu lidí, kteří mě mohou, protože je absolutně nemilosrdný a říká pravdu a s kterou člověk nemusí být šťastný v ten okamžik, ale pomáhá mi to. Nejsou to hloupé nebo povrchní připomínky. Takže takhle se snažíme, ale není to pořád.
Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste se jako malá holčička na divadelní lep chytila, vaši synové už ne. Přitom oba dva rodiče jsou herci. Jeden z nich dělá v Jedličkově ústavu, takže vůbec nic společného nemá s divadlem a ten druhý s počítači.
Host (Daniela Kolářová): Počítače, ano.
Moderátor (Naděžda Hávová): Vymlouvali jste jim to, klukům, že oba dělají úplně něco jiného než jejich rodiče?
Host (Daniela Kolářová): Ne, já jsem si přála, aby si vybrali oni sami, co chtějí dělat a kdyby přišli, že já nevím, třeba tajně dělali zkoušky na DAMU, tak bych stejně jim v tom zabránit nemohla, je to nesmysl, protože já jsem chtěla, aby si vybrali něco, co je bude těšit, aby byl předpoklad, že to budou dělat dobře. Takže já jsem a jsme oba moc rádi, že si nevybrali divadlo.
Moderátor (Vladimír Kroc): Vás v mládí od herectví nikdo nezrazoval?
Host (Daniela Kolářová): No maminka mě velice zrazovala. Nebyla spokojená, že jsem po tom tak toužila, že jsem si to vybrala, ale pak pochopila, že je to asi zbytečné, tak už toho nechala.
Moderátor (Vladimír Kroc): Zdá se, že jste nikdy nelitovala, zvlášť po té dvouleté zkušenosti v politice jste si možná řekla, že jste udělala v životě dobře, že jste se věnovala herectví.
Host (Daniela Kolářová): Tak já jsem se skutečně tehdy strašně moc do divadla těšila, protože je to neskonale úlevnější, řekla bych. Nemáte ani takovou strašnou zodpovědnost, jakou jsem cítila v té politice.
Moderátor (Naděžda Hávová): Já mám ještě takovou zajímavost. Dneska vyráží český polárník Václav Sůra na expedici na Severní pól, putování polární pustinou mu bude trvat asi týden. My s Vladimírem jsme rádi, že je jaro, jak jste na tom vy?
Host (Daniela Kolářová): Já taky. Já se tak těším na sluníčko a vůbec je to teda úžasná profese a záliba, vydávat se takhle na ty sněhové pláně, já to obdivuju, ale já jsem šťastná, já se raduju z teplíčka.
Moderátor (Naděžda Hávová): Díky, že jste si na Dva na jednoho udělala čas.
Host (Daniela Kolářová): Děkuju.
Moderátor (Naděžda Hávová): Herečce Daniele Kolářové přejeme mnoho spokojených diváků, dalších hezkých rolí a příjemné jaro. Na shledanou.
Host (Daniela Kolářová): Děkuju, na shledanou.
|
|
|
|
Naděžda Hávová, Vladimír Kroc
|
|