německý tisk
ZMATKY CHOVANCE TÖRLESSE - VÝŇATKY Z KRITIK NĚMECKOJAZYČNÝCH PERIODIK
|
|
|
„Pařízek posouvá příběh násilného excesu, který spáchá několik chlapců na spolužákovi, do současnosti, čímž nabízí jasné aktuální politické analogie. Zatímco se děj románu odehrává v multikulturním prostředí rakouské monarchie, v Pařízkově inscenaci odkazuje poměr mezi obětí a pachateli na mocenské vztahy mezi starými a novými státy evropské unie.“
Elisabeth Wellershaus, THEATRALISCHE IDENTITÄTSSUCHE, in: Neue Zürcher Zeitung, 12.08.2005 (psáno z generální zkoušky v Berlíně)
„Jak přenést na jeviště takovýto syžet, jež byl donedávna tabu a dodnes je háklivým tématem? A to navíc na neintimní scénu salcburského studia „republic“? Olaf Altmann řeší problém jednoduše a zároveň přesvědčivě, totiž obrovským piktogramem – mezinárodně užívaným grafickým symbolem nouzového východu. Přes scénu se v průběhu celého 75minutového představení velmi pomalu, téměř neznatelně pohybuje zprava doleva obrovský bílý panáček, až nakonec zmizí dveřmi: únik v posledním okamžiku – záchrana!
Skvělý je i nápad obsadit dvě role mladými českými herci: prostitutku Boženu hraje Gabriela Míčová a oběť Basiniho Jiří Černý, jejichž drsná němčina poukazuje na jazyk, jako na nástroj vládnutí v multikulturní rakousko-uherské monarchii. Ještě lepší je ovšem nápad použití meotaru. Musilova slova, která jsou promítána přes ostré světlo na postavy, vytvářejí analyticky-kriminalistickou situaci výslechu – literatura zpovídá lidi.
Pařízek inscenuje svou verzi „Törleße“ výtečně: neješitně, tiše a přesně, bez spekulativní drastiky a s upřeným pohledem na podstatu a ducha předlohy.“
Ulrich Weinzierl: REISE INS ICH, in: Die Welt, 17.08.2005
„Bez režijního chytračení je na jednoduché scéně... 90 minut prezentováno čiré násilí. Situace je tak vyostřená, že Törleß Basiniho téměř zabije ve chvíli, kdy jeho hlavu ponoří do kýble s vodou. Tento tichý boj trvá mučící věčnost. Bezprostředně po tomto pokusu o vraždu následuje milostná scéna, během níž líbá a hladí Alexander Khuon celé minuty bezdechého Jiřího Černého. V hledišti zavládne takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík na zem. Mrazivá, vzrušující a chytrá studie násilí, sexu a moci.“
Paula Kantor, DIESER STILLE KAMPF, in: Kölner Stadtanzeiger, 17.08.2005
„Dílem, které zajistilo svému autorovi skandál a díky němuž se stal přes noc slavným, se Pařízek zabýval kreativně. Ve své dramatizaci nezdůrazňuje pouze téma adolescentního kolísání mezi pohlavími, ale akcentuje také politicko-společenský rozměr díla – svými spolužáky trýzněný a zneužívaný Basini pochází z východu, děvka Božena taktéž.
V souhře tří chlapců se odráží prototypy lidí odkazující na politické převraty, v jejichž existenci se Törleß brání uvěřit: Beineberg a Reiting jsou příslušníky panské třídy, Törleß klasický nezúčastněný pozorovatel, kterého další dva ale nakonec přemohou.“
Walter Dobner, Die Presse, 17.08.2005
|
|
|
|
|
|