Hospodářské noviny
ČESKO-NĚMECKÁ INSCENACE BODUJE
|
|
|
Právě probíhající desátý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka přinesl jedno velké novum v podobě první česko-rakousko-německé koprodukce. Českou stranu v ní zastoupilo Divadlo Komedie, rakouskou Salzburger Festspiele a německou Deutsches Theater Berlin. Výsledkem trojstranného uměleckého setkání se staly Zmatky chovance Törlesse v režii ředitele Komedie Dušana D. Pařízka. Inscenace byla v premiéře uvedena v létě na prestižním salcburském divadelním festivalu, nyní ji mohli poprvé zhlédnout také pražští diváci.
Těžiště je za příběhem
Románovou prvotinu rakouského spisovatele Roberta Musila z roku 1906 si režisér sám zdramatizoval a nastudoval ji se dvěma domácími a třemi německými herci - členy Deutsches Theater Berlin.
Musil postavil příběh o váhavosti dospívajícího a jeho složité cestě k sebeuvědomování na drastické, leč velmi věrohodné zápletce. Törlessovi krutí spolužáci šikanují a sexuálně zneužívají slabšího mladíka Bassiniho. Citlivý Törless je do jejich nebezpečné hry vtažen a třebaže k Bassinimu vzplane citem, není nakonec schopen postavit se na jeho obranu. Pro autorovu poetiku vyvěrající z dobových expresionistických tendencí je ovšem směrodatné to, co je "za příběhem", tedy bohatá jazyková, psychologická a filozofická struktura i takřka vizionářská rovina předjímající nejtragičtější události dvacátého století - fašistickou ideologii silné osobnosti, exploataci násilí. Pařízkovi se přesto podařilo objevit zcela současný, minimalistický klíč, jímž sto let starou látku scénicky otevřel a přitom ještě nenásilně aktualizoval.
Jasně konturované scéně Olafa Altmanna vévodí zelená stěna s bílým obdélníkem, k němuž se během představení takřka neznatelně posouvá obří maketa bílého panáčka - grafický symbol nouzového východu. Tento němý svědek chlapeckého tápání i vyhřezlé krutosti se stává dalším, byť neživým aktérem - tím, kdo se snaží z jeviště nepozorovaně uniknout. Významnou funkci scénograf přisoudil jednoduchému projekčnímu přístroji, jenž se v rukou trýznitelů mění v mučicí nástroj. K devizám inscenace patří také kostýmy Kamily Polívkové a hudba Romana Zacha.
Úvodní monologický ráz inscenace zcela nepozorovaně přejde v dramaticky vyhrocené situace: Törless se snaží dopátrat podstaty svého vztahu k Bassinimu, a vzápětí je s ním konfrontován tváří tvář, tělo proti tělu. Polosvlečený Bassini přijde za Törlessem v trpném očekávání násilí i sexuálních úsluh. Zmatený Törless jej odmítá, vzápětí se na něj tvrdě vrhá a strká mu hlavu do kbelíku s vodou. Poté, co Bassiniho málem zabije, se k němu po těžkém vnitřním boji s neovladatelnou žádostivostí přimkne a hladově se s ním líbá.
Rakousko-Uhersko jako EU
Aktuální politikum vnáší režisér do hry tím, jak multikulturní a multinárodnostní časoprostor starého Rakouska-Uherska nahrazuje současnou integrující se Evropou. Postavy týraného i jemně koketního Bassiniho a prostitutky Boženy svěřil Jiřímu Černému a Gabriele Míčové z Komedie, zatímco jejich silné protihráče ztělesňují výteční mladí herci z "mocného" Německa. Zmatky chovance Törlesse definitivně stvrzují, že Divadlo Komedie se pod Pařízkovým vedením propracovalo z pozice extravagantního outsidera až na vrchol elitních scén, udávajících tón divadelnímu dění v Praze...
|
|
|
|
Saša Hrbotický, Hospodářské noviny, 11. listopadu 2005
|
|