Hospodářské noviny
NA CO VEČER DO DIVADLA? NA ČTENÍ!!
|
|
|
Nakladatelství Větrné mlýny vydává každý druhý týden novou českou hru. Z této nabídky si vybírají hned tři divadla..
Dva herci na jevišti, kde sedí i skromný hlouček diváků. Herci dílem čtou, dílem ztvárňují podle nový text Arnošta Goldflama, který drží v rukou. Scénické čtení má svá pravidla. A i když na tento žánr nejsou návštěvníci pražského Divadla Komedie příliš zvyklí, během hodinového představení se dobře baví. Rozhodně se necítí ošizeni o divadelní zážitek.
"Při scénickém čtení herci oživují divákům text, který však stále mají před sebou, to se nedá obejít. Čtení se nesmí příliš rozehrávat, jinak by se z toho mohla stát cuchtárna," divadelním slangem přibližuje pravidla scénického čtení Martina Musilová, bývalá dramaturgyně Eliadovy knihovny v pražském Divadle Na zábradlí. Během dvou let tam zorganizovala dvacítku představení na pomezí inscenace a čtení.
"Při komorních večerech jsme uváděli texty, o kterých jsme věděli, že nemají šanci se na jeviště dostat," říká Musilová, podle které scénická čtení vytvářejí prostor pro krátké texty a experimentální hry. Divákům tak čtení rozšiřují obzor a pro herce jsou zase vítaným způsobem, jak se pocvičit v divadelním přednesu. A to bez dlouhého zkoušení a bez závazku častého reprízování.
Kouzlu pravidelných scénických čtení pomalu podléhají i další tuzemská divadla. Letos poprvé je do svého repertoáru zařadilo pražské Divadlo v Dlouhé. Stejně jako Divadlo Komedie se zpočátku potýkalo s velmi malou návštěvností. Ale už při třetí repríze čtení mikrodramat Wolfganga Bauera bylo v divadelní kavárně plno.
"Myslím, že je pro diváky atraktivní vidět, jak hra přerůstá v představení. Navíc mají možnost poznat herce jinak než v již připravené, dva měsíce nazkoušené roli," říká Daniela Šálková, ředitelka divadla. Ve výběru her pro scénické čtení se shoduje s bývalou dramaturgyní Eliadovy knihovny: Upřednostňuje texty, které nejsou z různých důvodů vhodné k inscenování.
Jiný přístup má Divadlo Komedie a další dvě scény - HaDivadlo v Brně a Klicperovo divadlo v Hradci Králové. Ty se domluvily na paralelních scénických večerech. Jednou za měsíc ve stejný den představí některou ze současných českých her, které však dosud nebyly nikde nastudovány. Jejich záměrem je představit novou dramatiku, poukázat na texty, které by stály za uvedení.
Úterní předčítání bylo premiérou akce, do které by se postupně měla zapojit i další divadla. Goldflamův text Ředitelská lóže se v úterý předčítal zatím na třech jevištích. I když měla čtení napoprvé jen malou návštěvnost, počáteční ohlasy nejsou špatné.
V Praze i v Hradci, kde byl jedním z účinkujících sám autor, byla živá atmosféra. Pouze v Brně se čtení, na které přišlo pouhých čtrnáct diváků, poněkud utápělo ve velkém prostoru divadelního sálu. Od příštího měsíce by se však tamní čtení měla konat v komornějším prostoru foyeru. To by mělo podle organizátorů atmosféru zpříjemnit.
Od března se však divadla v náplni scénických čtení nejspíš rozejdou, budou si totiž vybírat z více textů. Ty vycházejí v dvoutýdenním (!) cyklu v edici Současná česká hra brněnského nakladatelství Větrné mlýny.
Edice vznikla v roce 2002. V nákladu tří stovek výtisků kazdoročně vycházejí dosud nikde nepublikované texty. Aby edice nebyla příliš finančně náročná, nedává ji nakladatel do běžné distribuce. Zájemci - vedle divadel či knihoven i jednotlivci - si je objednávají na dobírku přímo v nakladatelství.
Záměr vydavatele a divadel je zřejmý: vzbudit zájem veřejnosti o současné české hry. "Tuzemského diváka nadále nepřitahuje kuchyně české dramatiky, i když je již otevřen i radikálním inscenacím klasických textů," říká David Jařab, ředitel Divadla Komedie.
Pravidelná scénická čtení by podle něj mohla takový zájem - i když asi nikdy nebude příliš široký - podněcovat.
|
|
|
|
Magdalena Čechlovská, Hospodářské noviny, 12.2.2004
|
|