Taneční aktuality
PACO DECINA: SALTO NEL VUOTO
|
|
|
První (světovou) premiérou po letních prázdninách bylo nové taneční představení francouzského choreografa Paca Deciny, které se uskutečnilo 7. a 8. září v Divadle Komedie. Představení bylo očekáváno s velkým napětím a předcházela mu poměrně výrazná nejen mediální kampaň. Přípravy na inscenaci začaly už v dubnu 2005, kdy byl pořádán konkurz tanečníků. Nakonec si Paco Decina vybral šest interpretů (Veronika Šimková, Zdena Svíteková, Bětka Májová, Michal Záhora, Pierre Nadaud, Tomáš Krivošík) z České republiky, Slovenska a Francie, s různými tanečními zkušenostmi na velice dobré úrovni. Spolupráce na choreografii pokračovala dvoufázově v květnu, červnu a následně před premiérou v srpnu a září. Produkční stránku představení od počátku zajišt‘ovalo občanské sdružení SE.S.TA, které už spolupracovalo s choreografem při jeho loňském hostování v tomto divadle. Byl to již čtvrtý projekt spolupráce českých tanečníků se zahraničními choreografy, který SE.S.TA od roku 2003 organizovala.
„Salto nel vuoto je příběhem okamžiku, kdy se rozhodneme ponořit do prázdna bílé stránky“, řekl o svém díle Paco Decina. A měl pravdu. Jeho choreografie jakoby nebyla naplněna ničím víc než tancem. Celkově ji neprovázela žádná specifická myšlenka ani příběh, což samo o sobě nemusí být na škodu, pokud se zachází s pohybem jinak, než jsou tanečníci zvyklí, jsou obohaceni o nové poznatky a jejich tanec dostane nový rozměr. Pro tak zkušené interprety není problém najít si cestu i do jiného pohybového slovníku, zde bylo ovšem pracováno výhradně s individuálním tanečním potenciálem každého z nich bez výrazných změn. Různě pospojované duety, sóla a další uskupení přinesly divákovi možnost nahlédnout do mikrosvěta pohybových schopností každého tanečníka, který byl podtržen kostýmy Nory Sopkové. Je nutno zdůraznit, že tanečníci byli ovšem ve svých partech výborní. Jejich tanec měl lehkost a vůbec oplýval všemi ctnostmi všeobecných představ o estetickém tanci. Stejně tak hudba Jana Buriana a světla Laurenta Schneeganse, které ještě více nahrávaly abstraktnosti celkového pocitu, který se opravdu podobal prázdné stránce.
|
|
|
|
ZuS, Taneční aktuality, 8. září 2005
|
|