Lidové noviny
ZPOVĚDI SPOŘÁDANÝCH VRAHŮ
|
|
|
Ve spolupráci s Činoherním studiem v Ústí nad Labem uvedlo pražské divadlo Komedie českou premiéru hry Bash současného amerického dramatika Neila LaButea. S herci obou scén ji nastudovala umělecká vedoucí ústeckého souboru - mladá režisérka Natália Deáková.
Je pochopitelné, že se v Komedii opět vracejí k autorovi, jehož jinou hru - úspěšný Tvar věcí měli poměrně dlouho na repertoáru. Neil LaBute nabízí současná témata a provokuje k hledání jejich uchopení. Bash (v překladu rána nebo šupa) je text složený z jednoho dialogu a dvou monologů, počítá se čtyřmi postavami. Mladí manželé Sue a John (Ivana Uhlířová a Michal Kern) rozpačitě, s důrazem na romantické okolnosti a téměř s uzarděním vyprávějí o dni svého seznámení a pozdějším abiturientském večírku. Obě události ve vzpomínkách provázejí incidenty násilí, které John za obdivných pohledů své ženy líčí s pobavením a jakoby mimochodem. Přestože oba mladí herci nepůsobí nijak nešikovně (naopak: zvlášť Michal Kern je velmi dobrý), jejich výkony trochu zapadnou po výstupu skvělého Martina Fingera, jehož přirozené a přitom výrazné herectví inscenaci značně přidává na kvalitě. Největší jeho předností je pro dlouhý monolog tolik důležitý výborný přednes; pomocí síly hlasu, proměnlivého tempa řeči, intonace a celkového výrazu dokáže opravdu hodně. Fingerův byznysman Joseph, jenž živí rodinu s dětmi, přišel o výnosné prestižní zaměstnání a obětní vraždou pokouší osud. I tady jsme svědky věcného, neemotivního podání příběhu, v němž jsou fádní spory na pracovišti závažnějším problémem než tragická smrt v rodině. Vysokou úroveň herectví udržuje i Vanda Hybnerová v roli Brendy - mladé ženy, která se jako někdejší studentka pod zákonem zneužitá svým obdivovaným učitelem mstí způsobem novodobé Médey.
I v demokracii jsou monstra
Téma, které si pro svou inscenaci z LaButeovy hry vytáhla dramaturgickorežijní koncepce, není divákům vnucováno ani polopatě dopovězeno, přesto vyznívá poměrně jasně. Nejen v podmínkách totalitních režimů a svévolných diktatur, ale i v současných poměrech takzvaně demokratického světa existují lidská monstra, jejichž zvěrstva kryje maska spořádanosti a vzorné participace na chodu společnosti.
Jevištní fungování her, které stojí na monologickém podání příběhu, tedy na nedramatizovaném vyprávění, podmiňují dobří herci. Natália Deáková je v tomto případě měla, na práci s nimi se zjevně soustředila, a tak si minimum ostatních režijně-scénických efektů, k nimž patří i nápaditá scéna Lukáše Kuchinky, mohla dovolit.
Bash v koprodukci pražské a ústecké scény je inscenací charakteristickou silou příběhu (resp. textu) a dobrým překladem, kvalitními herci a jevištním minimalismem -tedy některými z atributů, které tvoří snad už konečně doceněnou poetiku Pařízkovy Komedie.
|
|
|
|
Tereza Vinická, Lidové noviny, 17. března 2006
|
|