Mladá fronta dnes
PREMIÉRA SPORT OBRAZEM VÁLKY
|
|
|
Sportštyk čili hra o sportu je monumentální text, kterým na pozadí populárního sportu - fotbalu, nositelka Nobelovy ceny ELFRIEDE JELINEKOVÁ útočí na současné společenské choroby.
Pražské divadlo Komedie se této kontroverzní rakouské spisovatelky a dramatičky nebojí. Sportštyk, který tu má dnes premiéru, je po loni uvedené Kláře S. již druhou zde inscenovanou hrou autorky, jež ve svých textech nemilosrdně otevírá společenské problémy - ať již je to nacistická minulost Rakouska, nebo sexuální zneužívání žen.
Masové vraždění versus masový sport
"Sportovní" drama je vystavěné na půdorysu antického mýtu o Elektře, který však spisovatelka znovu přezkoumává a posunuje do současnosti. Téma války vedené muži a jejích přímých společenských následků, expanze všech forem násilí, nacionalismus, rasismus Jelineková zasazuje do několika fragmentárních příběhů. "Atmosféra Sportštyku je apokalyptická. Apokalyptičnost prostupuje všemi vrstvami díla, jeho postavami a veškerým textem. Jestliže se v mém prvním překladu Jelinekové, hře Nemoc aneb Moderní ženy, z ženských postav, toužících vybočit z patriarchálního pořádku, stávají upírky,,nemrtvé', ve Sportštyku jako by byly nemrtvé všechny figury od začátku. Stejně jako jejich svět. Jen si toho ještě plně nevšimly. Pouze se diví, že po smrti už není tak snadné podávat vrcholové sportovní výkony," napsala ve své poznámce překladatelka Zuzana Augustová.
Pro překladatelku nebyl Sportštyk snadným úkolem. "Slovník postav na sebe často váže současně několik významů, současně však do češtiny nepřeložitelných. Musíte zvolit pouze jeden z daných významů, a tím jej upřednostnit. V případě Sportštyku jsem před primárním věcným obsahem slov většinou dávala přednost překladu, který zvýraznil spojení válečné a sportovní terminologie. Což je plně v intencích textu, do jehož základu autorka vtělila spojení, ba ztotožnění mezi masovým sportem a válkou, násilím, masovým vražděním včetně narážek na holokaust i nedávnou balkánskou válkou," připomíná Augustová.
O autorce je známo, že si ráda hraje s jazykem, řetězí asociace a také rozbíjí strukturu divadelní hry. "Elfriede Jelineková se postupnou rezignací na příběh, děj a divadelní situaci dopracovala k popírání samotné divadelní postavy. Zcela zásadně pokouší divadlo a divadelní jazyk. Jako by si kladla otázku, zda samotné psaní divadelních her, které ji živí, ještě má smysl. Takto polemizuje nejen s divadlem, nýbrž se stavem kultury a samotné společnosti. Vědomě sleduje svět, pro který a o kterém píše. Uvádění takových autorů na jeviště je pro mě stále velkou výzvou," říká režisér Dušan D. Pařízek.
Fotbal, pivo, párek
Na Sportštyku se sešli režiséři hned tři: vedle Pařízka také David Jařab a Jan Nebeský. Každý z nich pojal svou část - dva poločasy a přestávku - jiným způsobem. Například přestávka Jana Nebeského je pojednána jako zpěvohra kombinující nejrůznější žánry od chrámové hudby přes folk a pop až k rapu. Ačkoliv Jelineková ve scénické poznámce hry inscenátorům vzkazuje, aby si dělali, co chtějí, podle Jařaba se režírovaní textů Jelinekové podobá souboji. "Už jen krácení není úkolem pro dramaturga, jako spíš pro exekutora. Jelineková je vizionář, je vtipná, ale dovede být i pěkně otravná. Je třeba do hry sáhnout jako do šatníku a vybírat," míní Jařab.
Přestože dramatička předepisuje, aby postavy vstoupily na jeviště oděné do pestrobarevných globálních sportovních značek, v Komedii "fotbalová jedenáctka" účinkujících nastoupí ve starých, autentických dresech vesnického klubu kopané. "Ani jsme velké firmy nežádali o sponzorská trika a trenky, neboť by po premiéře vyšlo najevo, že hra je vlastně antisportovní," komentuje David Jařab. Lehce ošuntělé úbory navíc lépe ladí s koncepcí inscenace, která zasazuje Sportštyk na vesnické "tribuny". Zmizí sedačky a hlediště i jeviště se promění v jednolitou plochu hřiště. Diváci usazení na bočních lavičkách se dočkají i piva a párků. A dokonce i několika fotbalových akcí, jež soubor natrénoval.
|
|
|
|
Kateřina Kolářová, 22. dubna 2006, Mladá fronta dnes
|
|