Právo
Z POHLEDU OD PRAVÉ BRANKOVÉ TYČE
|
|
|
DIVADLO KOMEDIE UVEDLO V ČESKÉ PREMIÉŘE HRU ELFRIEDE JELINEKOVÉ SPORTŠTYK
Na plochu menšího fotbalového hřiště umístili inscenátoři pražského Divadla Komedie inscenaci hry Sportštyk nositelky Nobelovy ceny za literaturu, rakouské spisovatelky a dramatičky Elfriede Jelinekové.
Hřiště vybudované na panelu pokrývajícím hlediště i část jeviště obklopují ze tří stran „tribuny“ přičemž první řada začíná hned za brankou, takže Sportštyk můžete zhlédnout třeba od pravé brankové tyče. Čím blíže, tím lépe váš zážitek bude rozhodně umocněn přímým kontaktem s tématem násilí, jež Jelineková demonstruje na fenoménu sportu, zvláště pak toho nejpopulárnějšího, fotbalu.
To, že je Jelinekové hra vystavěná na půdorysu antického mýtu o Elektře, respektive jeho dramatického zpracování, neinformovanému divákovi pražské inscenace patrně unikne. Spíš se „chytne“ fotbalového
o dvou poločasech a jedné přestávce (což se netýká představení, jež trvá bez pauzy hodinu a třičtvrtě), během něhož se na mikrosituacích a mikropříbězích jednotlivých hráčů sdělí leccos o vyhraněných názorech autorky na vztahy mužského a ženského světa.
Všechno se to na diváka valí bez ladu a skladu: mužská ješitnost a touha vybít baterky agresivity, lhostejno zda skrze sport či násilí. Hráčská i fanouškovská hysterie. Brutální zmasakrování kolegy. Žena zjednodušená na objekt sexuální potřeby (výborná herecká kreace Ivany Uhlířové v roli pitomoučky koketující polodětské slečny) anebo povýšená na Pietu s ukřižovaným Kristem - hráčem v náručí. Groteskní pohled na skutečné i „pivní“ svaly hráčů či na emancipovanou autorku, která nekompromisně píská i komentuje tento neobvyklý fotbalový mač.
Všestranný atak na divákovy smysly umocní pach z ohřívaných a posléze rozšlapaných párků a piva rozlévaného po scéně. Inscenaci rámuje působivý monolog autorčina alter ega (herecky koncentrovaná, pohybově dokonalá a přesvědčivá Gabriela Míčová), při němž k divákově sluchu i rozumu dorazí nejvíc z jinak poněkud marnotratně rozházených a často i v přívalu legrace utopených myšlenek Elfriede Jelinekové.
Sportštyk v Divadle Komedie je zážitkem svého druhu, tu a tam diváka kontaktně oslovujícím, ale také i nudným. Druhou reprízu okořenil divák vnucující se do pozornosti herců i publika do té míry, že vyprovokoval improvizační „brutální“ zásah herců proti své osobě. Možná právě tudy vede cesta k posílení autenticity předváděného násilí.
Jelinekové text nabízí inscenátorům opravdu hodně možností a nedá se říci, že by je trojice režisérů v Divadle Komedie vyčerpala zcela uspokojivým způsobem.
|
|
|
|
Radmila Hrdinová, Právo, 3. května 2006
|
|