Právo
DÁMSKÉ SEXTETO TONE V HOŘKÝCH SLZÁCH
|
|
|
Pražské komorní divadlo a Fassbinderovo provokativní téma s Vandou Hybnerovou
Pražské komorní divadlo a jeho duchovní otcové Dušan Pařízek s Davidem Jařabem si oblíbili přepisy filmů nebo původně divadelní texty, které stříbrné plátno proslavilo.
Tím druhým případem je úspěšná Jařabova inscenace Hořkých slz Petry von Kantové německého bouřliváka Rainera Wernera Fassbindera (1946-1982).
Měl bych ale možná začít jinak. Kde se dnes Vanda Hybnerová objeví, čekejme velký herecký zážitek. A to jsem měl navíc štěstí natrefit představení, na které přišel herectví dcery obdivovat pan otec, mim Boris Hybner.
Její výkon v titulní roli je ale i bez otcovského dohledu tak brilantní, že jí právem vynesl nominaci na Cenu Alfreda Radoka za nejlepší herecký výkon roku. Ocenění jí nakonec - podle mého nespravedlivě - uniklo o dva hlasy.
Není snad třeba připomínat, že Fassbinder patřil spolu s Volkerem Schlöndorffem, který byl o sedm let starší, k největším talentům nepříliš dlouhého filmového probuzení německých filmařů přelomu šedesátých a sedmdesátých let. U nás měly odezvu jeho filmy Katzelmacher, Manželství Marie Braunové, Lili Marleen nebo Touha Veroniky Vossové.
Hořké slzy Petry von Kantové z roku 1972 pořádně rozvířily stojaté vody společenského nazírání na vztahy osob stejného pohlaví. O pětatřicet let později už tolik neburcují. Diskuse o registrovaném partnerství a zejména bezduchost a přisprostlé bonmoty některých jinak svatouškovských, čecháčkovsky hyperkonzervativních politiků - Benda, Karas, Tollner - u nás ale na druhé straně dělají z příběhu málem „cajtštyk“.
Jařab vrátil Hořké slzy po Fassbinderově filmovém zpracování zase na jeviště. Ve spolupráci s kostymérkou Sylvou Zimulou Hanákovou vyšel z kontrastu dobově vnímané „normálnosti“, i když falešné a klamavé, s expresívně bílým líčením titulní hrdinky. Životní trápení a zklamání lesbické ženy v zajetí společenských konvencí, podváděné vypočítavými partnerkami, s nimiž ona naopak zrazuje duše spřízněné, její spory s nechápající matkou, to všechno Hybnerová rozehrává s uvěřitelnou opravdovostí.
Výsledkem je jedna z nejlepších inscenací Pražského komorního divadla posledních let. Vedle Hybnerové v ní dobře využívá příležitost dalších pět hereček, z nichž stejný díl diváckého obdivu sklízí Ivana Uhlířová v roli Petřiny milenky Thimmové. Nenápadnou. zamilovanou zaměstnankyní Marlene je Dana Poláková. Matku hraje Daniela Kolářová, další postavy Gabriela Míčová, Pavlína Štorková a herečky, které v dámském sextetu alternují.
|
|
|
|
Jiří P. Kříž, Právo, 25. července 2006
|
|