Právo
KOMEDIE SE VYPRAVILA NA ŽIŽKOV
|
|
|
Nekecej, vím žes holku ještě neměl, napsal David Jařab v nové hře
Z Vodičkovy – Lazarské se Divadlo Komedie přestěhovalo na Žižkov. Ne fyzicky, ale druhou částí volného cyklu inscenací obhlížejících naši současnost.
Kousky píše a režíruje David Jařab. Ukotvením příběhu do některé z konkrétních pražských částí chce zvýšit autenticitu a naléhavost výpovědi. Žižkov se hraje jako skoro každá druhá inscenace v Komedii s diváky na jevišti. Z jejich pohledu vlevo je malá pódiová vyvýšenina, vpravo jedna řada sedadel navíc a stolek s občerstvením.
Způsobem tak napůl z Tančírny, napůl z provokativních hereckých nástupů přicházejí aktéři posadit se do té řady naproti divákům. Nástupem charakterizují postavy, a když obsadí sedadla, civí do hlediště. Trapnost chvíle ale příliš nenatahují a rozehrají kontaktáž. Mezi sebou.
Ocitáme se někde na dýze nebo na nějakém mejdanu nejnižší kategorie. Od prvního slova jede se ve vztazích pěkně zostra a natvrdo. Hrubost zastírá bezradnost, i když některé postavy příběhu toho mají za sebou už dost, dokonce i kriminál.
Postupně se z hloučku deseti ztracenců - vychovaných ani ne tak rodiči nebo školou jako spíš céčkovými televizními seriály nebo akčními filmy s kanálem primitivních dialogů - vydělují machové, ranaři, siláčtí zlodějíčkové, holky zakomplexované i ty pro celou partu, za mobil nebo za lacinou voňavku; hlavně však komunikace neschopní ztracenci.
Všechno se změní s příjezdem emigranta Richarda (Jiří Štrébl). Ten v jedněch vyvolává strojenou touhu a snahu o klofnutí výhodného partnera, ve druhých zase podnítí plány, jak ho připravit za každou cenu o jeho bavoráka nebo prachy. Neskončí to ale nastavovanou, i když skřípající idylkou jako v případě Hřebejkovy filmové Krásky v nesnázích.
Odposlechnuto ze života
Dovolím si poznamenat, že dialogy se Jařabovi podařilo odposlechnout ze života velmi dobře. Žádné únavné sentence, mnohem častěji jedno-nebo několikaslovné verbální útržky ze suterénu mateřštiny, doprovázející gesta, facky i akce vyjadřující provokace, žárlení, konflikty, soupeření o nadvládu v tlupě pohybující se někde mezi Kubelíkovou a Jiřákem.
Inscenaci rozhodně není možné doporučit Petru Žantovskému a spol. Před prázdninami v Neviditelném psu demagogicky napadl jiný, společensky ještě mnohem závažnější obrazný dramatický text Jiřího Pokorného publikovaný ve Světě a divadlo, když ho představil v záměrné doslovnosti; způsobem hodným kalibru ideologa socrealistické éry.
Jednotlivé týpky charakterizuje herecká parta Divadla Komedie: Vanda Hybnerová, Ivana Uhlířová, Lucie Trmíková, Gabriela Míčová, Monika Krejčí, Roman Zach, Jiří Černý, Martin Finger, Martin Pechlát, Stanislav Majer, v civilních kostýmech Kamily Polívkové. Už v této chvíli vím, že nevynechám ani Karlín, Nusle či co přijde na řadu po Vodičkově-Lazarské a Žižkovu.
|
|
|
|
Jiří P. Kříž, 25. října 2006, Právo
|
|