Reflex
NA FORBÍNĚ – SVĚTANÁPRAVCE
|
|
|
Třetím dílem významného rakouského spisovatele a dramatika Thomase Bernharda na jevišti Divadla Komedie je inscenace Světanápravce. Do titulní role typického bernhardovského megalomana obsadil režisér Dušan D. Pařízek herce MARTINA FINGERA.
V původní literární předloze jde o sedmdesátiletého muže - vám však zdaleka tolik není. Jak je tedy ve vašem případě pojata role Světanápravce?
Samozřejmě že nehraji sedmdesátiletého stařečka - je mi tolik, kolik mi je. Takže v mém podání je hlavní hrdina muž středního věku, který ze sebe vychrlil jediný filozofický traktát O nápravě světa, kterým sice ohromil celý svět, ale tím zároveň skončil. Kdybych měl shrnout odpověď na tuto otázku do jediného příměru, napadá mě věta: Koho bohové milují, ten umírá mlád! A z toho jsme vycházeli.
Jak vypadá postava, která chce jedním traktátem napravit svět?
Je to megaloman a ješita, slovy Thomase Bernharda: „Jsem nespravedlivý, jsem surovec, jsem nenapravitelný, ale jen v jistém slova smyslu!“ Tohle on říká postavě ženy, kterou hraje Gábina Míčová. Na jejich vzájemném vztahu je vystavěna drtivá většina inscenace - Světanápravce a jeho životní družka, která léta snáší všechny jeho rozmary. Samozřejmě že jí ubližuje, ale já ho vnímám jako člověka, který má plnou hlavu nápravy světa. Sepsal o tom filozofický traktát, za který teď sbírá vyznamenání a čestné doktoráty, což sice dělá dobře jeho ješitnosti, ale to není to, o co mu jde - on opravdu chce napravit svět, což mu na druhou stanu nebrání v tyranizování svého okolí. Navíc je k smrti unavený, smrtelně nemocný. V hlavě se mu pere tolik velkých myšlenek, že prostě nedokáže myslet na to, aby neřval na svou ženu, že mu nepřipravila vajíčka tak, jak je má nejraději.
Jak se vám s takto despotickou postavou ztotožňovalo?
Možná mám výhodu, že takhle charakterově nehezké role dostávám poměrně často, každopádně mi nezbývá nic jiného, než abych si takovouto postavu sám před sebou ospravedlnil. A já Světanápravce nevnímám jako zlého člověka, byť tak na první pohled působí - on zkrátka nemůže jednat jinak. A jak by taky mohl, když je natolik ponořen do nápravy světa, že všechny ostatní věci se ocitají na vedlejší koleji! Ostatně většina velkých děl vzešla od lidí, kteří byli pro své okolí naprosto nesnesitelní.
|
|
|
|
Honza Dědek, Reflex, 7. prosince 2006
|
|