Mladá fronta dnes
VEČER HUMANISTŮ V DIVADLE KOMEDIE JE TŘEBA PŘEDĚLAT
|
|
|
Shoda tak dojemná až podezřelá, nicméně shoda oprávněná zavládla mezi recenzenty po premiéře nového čísla v pražském Divadle Komedie. Zatímco inscenace jednoaktové hry Rakušana Ernsta Jandla (1925 – 2000) Humanisti, dle níž se večer jmenuje, dosahuje úrovně hodné tohoto divadla, prolog, jenž však časově tvoří více než polovinu představení, je rozkmitaným, protahovaným, nesrozumitelným pobytem aktérů na jevišti.
Jednoaktovka Humanisti stojí na dialogu dvou intelektuálů, „starých dobrých“ myslitelů, jeden je univerzitním profesorem (Jan Kačer), druhý umělcem (Milan Stehlík). Jandl jim vložil do úst omezený rejstřík slov, neohrabaně stavěné věty („ty divit můj krásný německý řeč?“ – „já ti citovat jeden báseň“ atd.).
Sloužili režimu
I jejich jednání, zejména v konfrontaci s těhotnou ženou (Ivana Uhlířová), nabývá rysů primitivismu. Experimentátor i rozčilený občan Jandl velmistry ducha vybavil zrubaným slovníkem proto, aby obnažil omezenost jejich pohnutek a postojů; autor reagoval na nacistickou epochu rakouských dějin, v níž leckterý tamější humanista se zploštil do slouhy.
Režisér Jiří Nebeský nedodržuje Jandlovy scénické pokyny, jak je můžeme číst v Experimentálních hrách (Fra, 2005), tedy ve svazku obsahujícím dramatické texty Jandla a jeho životní i umělecké partnerky Friederike Mayröckerové. Kačer se Stehlíkem představují vysloužilejší pány než „mezi 45 až 50 lety“, ani nejsou stejně vysocí, ani střední postavy, ani nemají „upravený zevnějšek“, naopak je šaškovsky plandavý. Ani scéna neodkazuje v Komedii na rakouské reálie, jak Jandl instruoval. Nebeský hru logicky „odrakouštěl“ a Kačerovi se Stehlíkem poskytl příležitost k výrazně konturovaným výkonům, atakoval v nich poklimbávající herecký potenciál.
Ovšem kdoví, co Nebeského vedlo k tomu, že Humanistům předsadil scénickou koláž postavenou na Jandlových výrocích a na ukázkách z knihy Friederike Mayröckerové Rekviem za Ernsta Jandla (překlad vyjde letos knižně). Snad obava, že jen Humanisti byli by na jeden večer málo, že divák by měl pocit nehotovosti.
Rozvolněný prolog
Informací o autorovi ve vztahu k Humanistům se však publiku v „prologu“ nedostane. Nejvíce asi jde o zasvěcenecké „pokračování“ jiné Jandlovy hry, Z cizoty, takříkajíc jinými prostředky, tedy o svérázné navázání inscenace, kterou Nebeský režíroval Na zábradlí a jejímž námětem je silně autobiografické líčení toho, kterak se jistý spisovatel potýká se životem a psaním… Zatímco Jandl programově provokoval či úmyslně vyvolával dojem trapna díly, jimž vtiskl téměř matematickou formu, pevný tvar, Nebeského prolog, v němž vše naložil na herečku Lucii Trmíkovou, je rozvolněnost sama – hra na kytaru v podání multiumělce Václava Stratila, „moderní gymnastika“ Trmíkové, její výkřiky, pak zase ticho či brblání.
Mám Divadlo Komedie rád, a právě proto uměleckému vedení radím: Tenhle večer předělat! Ponechat Humanisty a trvat na tom, že to, co jim bude předcházet, má-li jim vůbec něco předcházet, bude mít jinou kvalitu.
|
|
|
|
Josef Chuchma, Mladá fronta dnes, 2. února 2007
|
|