Slovo
LIDUMOR ŠOKUJE DIVÁKY
|
|
|
Mrtvol jak v Hamletovi, zmrtvýchvstání, a ještě kouzlo divadelnosti přináší hra rakouského dramatika Wernera Schwaba Lidumor aneb Má játra beze smyslu, kterou u nás poprvé uvedlo sdružení Pražské komorní divadlo v režii Dušana Davida Pařízka. Jednu z rolí tu hraje košatá a sršatá řeč sama, překlad Tomáše Kafky ji zřejmě nikterak neochudil, Je to jazyk filozofický, básnický i vulgární, leckdy však tak šroubovaný, že je nutno obdivovat herce, jimž plynou takové věty z úst přirozeně. Navozují přitom magickou atmosféru zvláštního světa v jednom přízračném nájemním domě.
Suterén jako nežádoucí pod zemní havět obývá zmrzačený Heřman Červ, jenž v osobě Karla Rodena zápasí se svou pokryteckou matkou o místo na slunci, o možnost sebepřesahu, o sebevyjádření amatérským výtvarničením, mučen vlastní tělesností i nepřátelstvím okolí. Téma nesnesitelné jinakosti „toho druhého“, touha po zabíjení, ale i po sebezničení se prolíná i dalšími patry domu. Zvlášť sarkastickým humorem působí v této „radikální komedii“ chtivá středostavovská rodinka, která jako by vypadla z oka chrobákům ze hry Ze života hmyzu, jen v ještě vyhrocenější podobě 90. let.
A nahoře bydlí hotová Emilia Marty z Věci Makropulos, aristokratická majitelka domu paní Vočistcová, jediná osoba chápající Červa. Maloměšťáky provokuje a děsí vybočení z průměru těch dvou, podivínství ducha stejně jako podivínství těla, jež jsou neobyčejně vystižená Rodenem i Danielou Kolářovou jako Vočistcovou. Marie Málková zase v Červové, trestající sebe i syna, postihla vnitřní rozpolcenost této postavy. Surrealistickou scénou oslavy narozenin, s rudým pozadím a jedovatě zelenými zákusky, drama vrcholí. Diváky ale čeká ještě zvrat v ději. Fantasmagoricky vystavěný pomyslný dům celé inscenace přináší neustálá překvapení, smích i lítost, potřebu přemýšlet. A tak je velmi šťastné, že po Prezidentkách má české publikum další možnost poznat další dílo mimořádného rakouského autora.
|
|
|
|
Eva Jeníková, Slovo, 14. prosince 1999
|
|