Hospodářské noviny
KRVAVÝ PŘÍBĚH SE HRAJE V HLEDIŠTI
|
|
|
Pražské divadlo Komedie pokračuje v mapování temných zákoutí lidské psychiky, zcela logicky tedy přikročilo k adaptaci románu solitéra české literatury a filozofie počátku 20. století Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha. Inscenace hrůzného příběhu lásky a nenávisti v dramatizaci a režii Davida Jařaba nese všechny stopy poetiky jevištní strohosti, jakou si v Komedii po léta pěstují.
Utrpení knížete Sternenhocha, vydané roku 1928, je uměleckým obrazem Klímova chápání světa. Podivuhodný český myslitel rozvinul ve svém díle do extrémních závěrů učení Schopenhauera a Nietzscheho, popřel objektivní realitu, dospěl k radikálnímu individualismu a koncepci vědomé vůle jako jediného hybatele dějin. Člověk je podle něj nástupcem mrtvého boha a stává se vládcem nad světem i nad sebou samým.
V rovině společenské Klíma vyzýval k osvobozující amorálnosti, v literatuře odkopl tabu a s rozkoší objevoval nejkrajnější stránky lidského vědomí a podvědomí. V Utrpení knížete Sternenhocha vylíčil příběh německého šlechtice, jehož vztah s mladou ženou Helgou sklouzává mimo jakékoliv normy a propadá se do patologické zvrácenosti.
Kníže je na manželce chorobně závislý, kdežto Helga Sternenhocha nenávidí, ponižuje ho, je mu nevěrná a nakonec zabíjí jejich dítě. To knížete přiměje nechat ženu zemřít hladem.
Režisér Jařab hledá adekvátní cestu k zobrazení expresionisticky vyšinutých dějů, takže prohazuje obvyklé postavení herce a diváka. Publikum sedí na jevišti obráceno tváří do sálu, herci se s výjimkou úvodu a konce pohybují v řadách mezi červenými sedadly uzavřenými rudou oponou. Se světly se pracuje velmi spoře, což vyvolává klaustrofobické nálady. Určujícím znakem kostýmů Kamily Polívkové je nerušivá civilnost.
Prolog je stylizován v duchu drastické grotesky. Ursternenhoch (Stanislav Majer) v mysliveckém oblečku žádá se zupáckou nadutostí a nadsazeným německým akcentem o ruku Helgy, její otec (Jiří Štrébl) v zapraných, špinavých podvlékačkách vylíčí dceru v nejčernějších barvách. Vlastní příběh vztahu Sternenhocha a Helgy nabývá v Jařabově interpretaci dimenzi horečnatého snu, v němž peripetie vztahu knížete a jeho ženy nejsou zachyceny lineárně, ale v útržkovitých retrospektivách a volných časových skocích.
Psychicky vykolejený Sternenhoch Martina Fingera se ve svých vizích setkává s rozdvojenou Helgou. Obdivuhodně tvárná Ivana Uhlířová hraje Helgu jako přízrak, před nímž se vyděšený muž marně snaží uprchnout, Vanda Hybnerová Helgu reálnou, neméně strašlivou ve své skepsi a vulgaritě, s níž vystavuje zadek milenci Trhanovi v dráždivě věcném podání Romana Zacha. Nejhlubšího účinku dosahuje režie, pokud volí údernou zkratku: Helga Vandy Hybnerové do děje vpadne s obludně vycpaným břichem. Jediným plácnutím ruky do nafouknutého balónu pod šaty "porodí" a ve stejném vteřině se v rukou opodál sedícího Sternenhocha objeví panenka coby novorozeně. Silný dramaticko-výtvarný efekt vyvolává i prosté zjevování se a mizení postav v řadách sedadel. Přesto inscenace občas ztrácí pnutí a sklouzává k pouhému tlumočení textu, třeba když Helga v dlouhém monologu líčí dospívání v rodném domě.
Utrpení knížete Sternenhocha je další ze série představení v Komedii, která se zříkají tisíckrát obroušených klišé, a nelámou si hlavu, jak se s tím divák popere. Titánský duch Ladislava Klímy by zaplesal.
|
|
|
|
Saša Hrbotický, Hospodářské noviny, 2. května 2007
|
|