Týdeník Rozhlas
VÝPRAVY DO TEMNÝCH STRÁNEK DUŠE - II. ČÁST
|
|
|
(...)
Bůh, Já a Volnost – to byla tři základní témata, přesněji: jejich vzájemné propojení to bylo, čím se Ladislav Klíma (1878 – 1928) zaobíral celý život. Ve svém psaní i žití. Zatímco v žití vedlo jeho heroicko-absurdní úsilí o sebezbožštění k živoření, alkoholismu a předčasné smrti, v psaní přineslo plody, jež z autora činí jednu z nejpozoruhodnějších postav české filozofie a literatury. Těžko říci, zda si Klíma groteskní rysy svého úsilí uvědomoval, jeho psaní je však obsahuje. A to i Utrpení knížete Sternenhocha. Dramatizace románu, kterou připravil umělecký šéf Divadla Komedie David Jařab, se vypořádává s komickou dimenzí příběhu o vztahu pruského knížete a jeho ženy Helgy úvodní scénou, kdy Sternenhoch přichází žádat o ruku Helgy. Situace je podána v travestující nadsázce: ženich – ráčkující myslivecký panáček – a Helžin otec – krkající a bzdící škrhola ve špinavé noční košili (Jiří Štrébl) – mají dikci a gesta jak z loutkové hansvurstiády. Pak se však roztáhne opona a před diváky sedícími opět na jevišti se odkryje hloubka hlediště i „lidských duší“. Mezi efektně nasvícenými červenými sedadly mizí a zase se vyjevují protagonisté hororu o touze. Helga, podobně jako Klíma, touží být naprostým ničím neomezovaným suverénem. Sternenhoch touží tuto divokou bytost „mít“. Své dítě – jediný plod Sternenhochovy touhy – Helga roztříští o zeď a lásku věnuje pouze Trhanovi (Roman Zach). Sternenhoch ji uvězní v hradní věži a hladem umučí k smrti. Výkon Martina Fingera zachycuje jak nabubřelost záměrů, tak opravdovost citů titulní figury a je stejně strhující jako výkon Vandy Hybnerové v postavě Helgy-nadčlověka a Ivany Uhlířové coby Helgy-přízraku vstupujícího do Sternenhochova svědomí. Vynalézavá režie Davida Jařaba spolu s hudbou Ivana Achera a světelnou kompozicí Jiřího Kufra a Michala Machače dokázaly vytěžit z Klímovy prózy maximum dramatičnosti. Její dvojlomnost mezi vážností a persifláží je však jen naznačena.
|
|
|
|
Bronislav Pražan, Týdeník Rozhlas, 28. května 2007
|
|