Deníky Bohemia
FRANZI, STŮJ PŘI NÁS!
|
|
|
Divadlo Komedie uvádí dramatizaci Kafkova románu Proces
Herec Martin Finger se s dílem Franze Kafky v Divadle Komedie setkal již u dramatizace povídky Proměna (režie Arnošt Goldflam, 2003). Tenkrát Martin Finger lezl po jevišti zabalený ve spacáku a přenášel na nás dusnou a těžkou atmosféru. Nyní coby Josef K. před nás předstupuje jako před soudní tribunál, kterému přednáší svou obhajobu. V černém uhlazeném obleku vstupuje na scénu o třech světle dřevěných plochách, které vnímám jako roh jakési veliké krabice, v které je Josef K. uvězněn.
Režisér Dušan D. Pařízek hned na začátku publiku naznačí, v čem vidí svou interpretaci Procesu. Ve filmové projekci se vedle rychlého sestřihu mnoha značek všemožných zákazů (zákaz kouření, zákaz vstupu apod.) objevuje tvář Josefa K., kterou sledují bezpečnostní kamery v metru i na ulicích. Boj člověka za svobodnou existenci proti vyšší, nepostihnutelné moci. Moderní podobenství neustálého „pronásledování“ se v inscenaci objeví ještě jednou v ústřední písni Stand by me. Zaznívají v ní různé počítačové zvuky, včetně notoricky známé úvodní znělky operačního systému Windows XP.
Dušan D. Pařízek nechal Josefa K. předehrávat dialogy několika postav, to vše jen hlasem a v téměř strnulém postoji. Ve scéně v kostele režisér dovedl tento princip takřka k dokonalosti – postavu Duchovního tu tvoří dva stíny Josefa K. Ten opět jen svým hlasem a tělem tvoří dvě další postavy, se kterými vstupuje do plnohodnotného dialogu. Josef K. s odstupem komentuje události až do konce, sám zvedá nůž a zabíjí se.
Inscenace zůstává Kafkovi v mnoha bodech věrná. Odcizenost, lhostejnost a absurdita vyjádřená nejen slovy, ale i obrazem (například projekce K.-ovy ruky píšící deník). Josef K. nakonec dokáže rozložit svou „krabici“ a my vidíme to, co už od začátku tušíme – stěny se sice rozpadly, ale za nimi čeká „krabice“ ještě větší. Nekonečná skládačka, z níž není úniku.
Jemné, propracované a přesné herectví takřka všech postav si pohrávalo s intonacemi i situacemi (jmenujme hlavně již zmíněného Martina Fingera v ústřední roli, Jiřího Černého jako ulíznutého Vyšetřujícího soudce nebo Hynka
Chmelaře coby poníženého a lehce komického Blocka a Martina Pechláta v roli suverénního Advokáta). Bohužel se jejich hra občas příliš zpomalila a pokulhávala zvláště v okamžicích, kdy se snažila kafkovskou absurditu co nejvíce zlehčovat.
|
|
|
|
Marcela Spívalová, Deníky Bohemia, 7. září 2007
|
|