Hospodářské noviny
TEMNĚ LÁKAVÝ SVĚT MÍŘÍ PŘES GROTESKU K TRAGÉDII
|
|
|
Divadlo Komedie zachovává věrnost německy píšícím autorům i minimalistické poetice, která je v souvislosti s touto známou pražskou scénou skloňována ve všech pádech.
Nově uvedený opus nazvaný Temně lákavý svět v Česku zatím neznámého dramatika Händla Klause se pohybuje mezi thrillerem, groteskou i rodinnou tragédií a provází diváka úzkostmi lidské duše, dřímajícími pod kluzkým povrchem přítomnosti.
Temně lákavý svět je hra pro dvě herečky a jednoho herce, dění se koncentruje do tří dlouhých dialogů. V prvním se střetne fetišistická lékařka Corinna s domácím Hufschmiedem, jenž na základě ukrývané indicie (uříznutého prstu z nohy) svou nájemnici podezírá z vraždy milence.
Ve druhém se Corinna obrací o pomoc na matku, ledově distingovanou Mechtildu. Ve třetím přijíždí Mechtilda za Hufschmiedem, poznává v něm známost z mládí (údajnou nebo skutečnou?) a nasadí všechny ženské zbraně, aby dceru před všetečným mužem ochránila.
Německá režisérka Katharina Schmittová v Klausově hře objevila styčné plochy s filmy Alfreda Hitchcocka či Davida Lynche. Zcela logicky, neboť příběh prostupuje atmosféra napětí, kupících se lží a traumat uvězněných v podvědomí.
Pro inscenaci si sama Schmittová navrhla prázdnou scénu s posuvnou zadní stěnou a minimem rekvizit. Od herců vyžaduje precizní sdělení obsahu. Jejich úkolem je vystavět neproniknutelnou hráz z vět, kterou jako by proti vlastní vůli naleptávali.
Trio Ivana Uhlířová, Marian Roden a Daniela Kolářová si s poetikou dramatu rozumí. Jejich herecká souhra je dokonalá, třebaže si při dialozích nepohlížejí do tváře, ale repliky adresují divákům.
Uhlířové Corinna od chvíle, kdy se holýma rukama pokouší vydrhnout skvrnu na podlaze, působí neuroticky, přesto při slovních přestřelkách s Hufschmiedem neúnavně bojuje o převahu.
Hufschmied Mariana Rodena nenápadně přechází od komiky ke zlověstnému tónu, a třebaže vzrůstem obě partnerky hrozivě převyšuje, jen jeho postavou probleskuje jiskra lidskosti
Zatím každý odskok Daniely Kolářové z domovských Vinohrad na jeviště Komedie znamenal divadelní událost, a je tomu tak opět. Herečka v roli Mechtildy skoro nepoužívá gesta, plně si vystačí s nekompromisním pohledem a tvárným hlasem, jímž obsáhne celou škálu poloh.
Autorovo důvtipné vrstvení frází a klišé v kombinaci s hlubšími sentencemi využila režisérka Katharina Schmittová k demaskování jednoho z civilizačních paradoxů. Čím víc člověk usiluje o racionální sebekontrolu, tím snadněji uklouzne po banánové slupce přidušených pudů.
|
|
|
|
Saša Hrbotický, Hospodářské noviny, 9. října 2007
|
|