Lidové noviny
UPÍR TERORISTA JAKO NEUCHOPITELNÉ ZLO
|
|
|
Proslulý román Brama Stokera Dracula pro činohru adaptoval David Jařab a uvedl jej pod názvem Nosferatu v Divadle Komedie
Vzhledem k ambicióznímu dramaturgickému programu Komedie by sotva někdo mohl očekávat tradiční verzi nejznámější upírské historky. Nicméně otázka, jak s upírem naložit, aby nešlo jen o plagiát nebo o další z mnoha nevzrušivých variant, okamžitě vytane na mysli.
David Jařab evidentně našel ve Stokerově románu dost inspirace, aby své pojetí přetočil k poměrně překvapivé i vcelku originální výpovědi, která nepostrádá ani aktuální akcent. Sám ale tvrdí, že příběh chápe hlavně jako sondu do temných stránek lidské duše a temných vrstev naší západní společnosti a odmítá, že by mohlo jít o symboliku více se vztahující k současnému boji s terorismem.
Jenže to, jak používá celé pasáže z románu a do jakých významových souvislostí staví vrstvy děje, jak zachází s postavami a buduje vztahy mezi nimi, jednoznačně k takovému výkladu směřuje. Nosferatu v jeho pojetí je zlo, proti němuž lze bojovat jen s obtížemi, je neuchopitelné, neproniknutelné, lidé, kteří se s ním potkávají, jsou jím okamžitě infikováni a nemohou se bránit, podléhají násilí a sami jej začnou plodit. Je to boj, který není možné vyhrát, boj se stohlavou saní, které sice jde pár hlav useknout, ale vzápětí narostou další. Paralela s terorismem a svatou válkou je tu ale dostatečně čitelná a nejde jen o obecné pojmy - když se upír přesouvá do Londýna, aby zničil centrum civilizace, to, co zaznívá na jevišti, je odkaz, který není možné přehlédnout.
Jařab se ve dvou třetinách textu téměř věrně drží Stokerova románu, vypustil jen pár postav a od známé faktografie uhýbá až v závěru, kdy vytváří jakési abstraktní roviny a volné asociační řetězce. Právě zde je asi největší slabina nově vzniklého textu a inscenace. Není sice třeba za každou cenu vyžadovat polopatické východisko, v němž dobro vítězí nad zlem, ale přece jenom by se tvůrce, který anoncuje podobenství o současném stavu společnosti a lidstva, mohl o něj aspoň trochu srozumitelně pokusit. Výpověď by se neměla rozplynout v překombinované a chvílemi i bezobsažné artistnosti.
Možná k tomu přispívá i fakt, že Jařab patří k vyznavačům režijního minimalismu a divadelnost jako taková jej příliš neoslovuje. Nosferatu není v tomto směru výjimkou, tím spíš, že režisér je zde i autorem scénografie. Nabízí chladně přísný, „černobílý“ styl, který s tématem sice souzní, ale nic víc. Režie buduje soustředěně atmosféru, používá jen několik postupů a až skoro úzkostlivě udržuje zvolenou střídmou kompozici. Jeviště je takřka prázdné, po obou stranách jsou umístěny průhledné panely s magickým rudým kolem. Směrem k divákovi se pak na užších stranách panelů pravidelně a v kontrastu ke strohosti prostředků promítá motiv prasete, z něhož řezník vytřepává krev. Ne vždy divák ale prožívá okouzlení tímto jednotným stylem, jsou chvíle, kdy cítí jen čistou nudu. Také emoce jsou záměrně vytlačovány na okraj, mezi postavami se odehrávají mrazivé dialogy. City a psychické zvraty vyjadřují vesměs pološílené záchvaty křečí, ne nepodobné tanci svatého Víta. „Zasažené“ osoby se v těchto okamžicích divoce zmítají na zemi a ztrácejí vědomí. Parta bojovníků proti upírovi, pokud je mimo akci, uléhá v pozadí jeviště jako do hrobu.
Jařabův smysl pro humor je ne zcela dostačující, a to v konečném výsledku také inscenaci neprospívá. Pár scén ironii nepostrádá, ale všehovšudy jediný výstup pracující s větší nadsázkou není mnoho. I když - Dracula plížící se s vyceněnými tesáky po jevišti, aby vzápětí svůj umělý chrup odhodil a věcně komentoval situaci, docela potěší. Herecké výkony sice přesně zapadají do stylu inscenace, ale nijak neuchvátí, Stanislav Majer jako Dracula udržuje komisní a zároveň zákeřnou podobu bankovního úředníka, Mína Ivany Uhlířové je poddajná, a zároveň nebezpečná oběť.
Nosferatu v Komedii není bez zajímavosti, ale chce být příliš démonický a přemoudřelý. Jedna sdělná a výrazně interpretovaná rovina by mu stačila.
|
|
|
|
Jana Machalická, Lidové noviny, 8. listopadu 2007
|
|