Lidové noviny
ŘEV, ZPĚV A POŽÍRÁNÍ HOSTŮ
|
|
|
Režisér Dušan Pařízek se tvorbě Wernera Schwaba věnuje cíleně. Rakouského dramatika, kterého kdysi list Die Zeit označil za monstrum, génia a hnusáka, uváděl s Pražským komorním divadlem a pokračuje i po přesunu do Divadla Komedie. Po hrách Prezidentky, Lidumor aneb Má játra beze smyslu a Antiklimax nyní nastudoval hru Nadváha, nedůležité; Neforemnost.
Schwab zemřel náhle a za nejasných okolností v poslední den roku 1993 a bylo mu pětatřicet let. I děj této hry se šíleným názvem se odehrává během jakési silvestrovské oslavy, skoro jako by tu autor předjal svůj vlastní konec. Pařízek hru zase označuje jako evropskou Poslední večeři, kterou Schwab situoval do „sálu v pohostinství - něco mezi zájezdním hostincem, palírnou a vesnickou hospodou“. Tuto lokalizaci režie přetvořila podle svého v tapetami vybavený a umatlaně vyhlížející hospodský sál, který mnohem víc pasuje do české kotliny než do alpské krajiny. A také jej pěkně nasvítila do infernální rudé...
V ratejně se schází rozjařená společnost, hotová kdykoliv se „utrhnout ze řetězu“. Děj v pravém slova smyslu Schwab poskytuje jen málokdy a tak je tomu i zde, ale Pařízek dokázal vytvořit sled výrazně obrazivých scén, které spojuje téma životní prázdnoty a neschopnosti navázat komunikaci. Inscenace se neodvíjí jen v jedné linii, nabízí mnohotvárnou výpověď o tuposti, primitivismu, snobství, stádnosti. Pařízek zdivadelňuje Schwabův excentrický jazyk plný novotvarů s velkou dávkou imaginace a originality. Z dramatikova „stavebního materiálu“ buduje nové situace a dodává jeho obrazu zvráceného světa neúprosnou logiku i bizarní humor. Vytváří nové a zábavné vztahy mezi postavami, které formuje jako typy zaujímající většinou alibistické životní postoje.
Hospoda se stává životním kolbištěm, v němž každý zveřejňuje své duševní stavy, hledá či spíše snaží se urvat si své místo, přidusit či s klidem i zlikvidovat toho druhého. Prostě, jak se to momentálně hodí. A zároveň vše prostupuje prázdnota a neschopnost akce.
Sedm od Schwaba různě vybavených postav a „jeden hezký párek“ ožívá v osobitě rozvedených charakteristikách a stylizacích. Přehlídku vlastní důležitosti a totálního rozkladu otevírá groteskní etuda stále znechucené a ordinérní Hospodské (Vanda Hybnerová) s opilým a impotentním Jürgenem (Roman Zach), jenž je marně animován k výkonu. Stádo hostů se přižene s barevnými kloboučky, svítícími čepci Santa Clause. Vrcholem prvního dějství je nejprve několikaminutový řev - zpěv Káji (Martin Finger). Částečně ožralé osazenstvo buď spí za stolem, nebo tupě zírá. Hezký párek (Jiří Černý a Stanislav Majer), ostentativně se vydělující z houfu, je pak znásilněn, rozsekán a sežrán, což režie pojímá velmi delikátně a v kontrastu s předchozím výstupem, v němž Hostinská za doprovodu Kájova výhružného mručení agresivně stupňuje své nabídky budoucím obětem.
Druhé dějství se odehrává ve stavu euforie nad ožranými kostmi, škvířící se zápach prostupuje hledištěm. Kanibalové vedou dál prázdné lamenty a konflikty střídají spojenectví. Pička (Dana Poláková), nedotčena vývojem událostí, se dál válí pod stoly v záchvatech smíchu a škemrá o drobné do hracího automatu. Rozkol nastává mezi Čuňykem (Jiří Štrébl) a jeho manželkou Zajdou, kterou Dana Kolářová hraje s hlubokým porozuměním pro významové nuance Schwabova jazyka. Její rázná hysterka v bílých šatech s bolerkem drží dlouho dekorum, ale pak i ona zpustne, zatímco Herta Gabriely Míčové je melancholická filozofující slepice, která hledá dobro natolik, že je ochotná dát sebe sama v plen.
Třetí dějství převrátí vše do ještě absurdnějších poloh, inscenace se poté výmluvně vrací na počátek, i když Pařízek je možná ještě nemilosrdnější než Schwab - jeho výpověď je nesmlouvavá a k tomu ještě přihazuje velkolepou, byť možná pro někoho drastickou zábavu.
HODNOCENÍ LN ****
|
|
|
|
Jana Machalická, Lidové noviny, 22. ledna 2008
|
|