Týden
WERNER SCHWAB: NADVÁHA, NEDŮLEŽITÉ: NEFOREMNOST
|
|
|
|
Do Divadla Komedie se nechodí za komedií, ale za masakrem. Kmenovým autorem je tu už léta, tedy od nástupu režiséra Dušana D. Pařízka, hrozný Werner Schwab, génius a skandalista, alkoholik a Supergermán. Hra s tak podivným názvem je jeho druhá, napsal ji v roce 1991, ještě s ní tehdy neprorazil, úspěch přišel a ž s Lidomorem; pak už ho hráli po celém Rakousku i Německu. Zde jde o jakousi kanibalskou verzi Kristovy poslední večeře, transmutované do ožralecké silvestrovské noci v nějaké středoevropské putyce, klidně i u nás. Společnost přijde nalitá a počne mluvit „švábsky“, to jest tak, že vulgarismy se pronášejí vznešeným způsobem, jímž brutálnost přímého sadisticko-sexuálního pojmenování získává zcela absurdní rámec. Lidské obludy pijí, hodují a agrese, zahalená do barokizujících cirátů, stoupá. Tématem je žravost jako základní puzení člověka, jako jediné, co má smysl, a tedy nutně musí vést k požírání druhého. K tomu též dojde, společnost zkonzumuje dva do sebe zamilované mladíky. A oblízne se. Pařízek inscenoval Schwabovu brutalitu expresivně, ale funkčně, herci jsou výborní, možná je v Komedii nejtalentovanější ansámbl v Praze. Vynikající ženy, posílené o Danielu Kolářovou, která ve Schwabovi hraje podruhé a evidentně s láskou.
|
|
|
|
Jiří Peňás, Týden, 18. února 2008
|
|