E15
POSLEDNÍ VEČEŘE SPÍŠE JEN PRO OTRLÉ
|
|
|
Inscenací „Nadváha, nedůležité: Neforemnost“ pokračuje cyklus. jímž Pražské komorní divadlo (v současnosti sídlící v Divadle Komedie) souvisle představuje tvorbu Wernera Schwaba. Svérázný rakouský autor, jehož portrét sám o sobě vydá na poutavé čtení, prorazil po mnohaletém úsilí na scénu vídeňského Burgtheatru a brzy poté se jeho hry výstižně nazývané „fekální dramata“, staly masivně uváděným hitem. Dušan Pařízek uvedl jeho nejznámější dílo Prezidentky již v roce 1997, tedy tři roky po Schwahově předčasné smrti.
Nová inscenace, jejíž prapodivný název opatřil režisér Pařízek podtitulem „Poslední evropská večeře“, se odehrává v hospodě, kde se sejde sbírka existencí oslavit Silvestr.
Hovořit o příběhu se dá jen stěží. Na jevišti se odvíjí spíše sled obrazů zbavených jakékoliv líbivosti. Střípky filozofické reflexe, vznešené obraty a novotvary zde vegetují v symbióze s pudovostí, žravostí a sexualitou, tedy s nejnižšími vrstvami člověka až na samotné hranici lidskosti. Vypointované jazykové vtipy kontrastují s říhací eskapádou či rozkošnickým mučením a usmrcením Herty. Naturalistické provedení těchto scén drsně testuje otrlost diváckých žaludků.
V první části večera poznamenané všeobecným alkoholovým opojením vyplouvají na povrch trable jednotlivých postav. V hostinci se jich sešla celá škála od neschopného intelektuála Jürgena (Roman Zach) přes unylou, otupělou a usínající Hostinskou (Vanda Hybnerová), hloupoučkou a vyzývavou Pičku (Dana Poláková) až po primitiva Káju (Martin Finger) obdařeného nadprůměrnými sexuálními pudy a zvučným hlasem. Přes neustálé spory se osazenstvo spojí proti „hezkému párku“, který dráždí jejich zvědavost i xenofobní strunu.
Houstnoucí atmosféra vyvrcholí sežráním dvojice, což řeší režisér výjimečně decentně. Následná euforie s plnými břichy jen přiživí dosavadní chaos, konflikty, násilí a boj všech proti všem.
Pařízkova inscenace zanechává silný dojem a zážitek některých výrazných hereckých výkonů (Martin Finger, Daniela Kolářová či Vanda Hybnerová).
Vytvořený metaforický obraz současného světa je velmi sugestivní. Pro diváka, který není právě znalcem Schwabovy poetiky, je však orientace, především v druhé části inscenace, dosti náročná.
|
|
|
|
Markéta Dolníčková, E15, 31. 1. 2008
|
|