Reflex, Ex
SNÍLCI, PROBUĎTE SE!
|
|
|
|
Dušan Pařízek svou inscenací Snílci uvedl na scénu divadla Komedie dalšího z významných představitelů rakouské literární tvorby, Roberta Musila. Jeho dramatická prvotina Snílci je existenciálním psychologickým dramatem, jež funguje jako hlubinná sonda do lidských duší zmateně tápajících v osobních potřebách a idejích. Snílci jsou malou skupinou přátel s vlastními touhami, o nichž jsou schopni pouze mluvit, nikoli však je uskutečňovat. Jejich sebedestruktivní tendence jsou reflexí generace lidí hledajících vlastní identitu. Zároveň se však jedná o lidi pochybující a ztracené, neboť lidská identita se nakonec jeví jako neuchopitelná.
O překlad textu se postaral, jak je již zvykem, sám Dušan Pařízek. Původní text z roku 1920 zaktualizoval a položil do roviny, která nijak nevybočovala ze současného dobového kontextu, do nějž byla inscenace vložena. Nevyhnul se však rozsáhlejším filozofujícím pasážím, pro Musila typickým, jež byly patrné převážně v promluvách Tomáše, jedné z hlavních postav zastoupené Romanem Zachem. Komplikovanost existenciálních digresí však nepřevážila přirozený nádech a vyznění celé inscenace, v níž Pařízek vsadil na minimalistické a výrazně civilní herectví.
Zpočátku působil výsledný jevištní tvar jako konverzační komedie, která však nebyla ohrožena schematickou fádností a monotónním rázem tohoto žánru. Režisér totiž dokázal umně propojit ironickou komičnost s hořkou směšností a beznadějným zoufalstvím ztracených lidských existencí. Tato témata jako by byla napsána pro herecký ansámbl divadla Komedie, jež je charakteristický svým vyspělým hereckým projevem. Všichni zúčastnění byli schopni podat přesné výkony, které dohromady tvořily harmonickou syntézu okořeněnou o jemné odstínění jednotlivých charakterů každého protagonisty.
|
|
|
|
Veronika Štefanová, Reflex, Ex č. 24/2008, 12. června 2008
|
|