Harper´s Bazar
JANA KRAUSOVÁ
|
|
|
Když se nad tím tak zamyslím, zjišťuji, že jsem v podstatě přímo „obklíčená chlapama“
Doma mám dva syny, Davida a Adama, kteří jsou vlastně už dospělí. Tu a tam prohlásí, že se chtějí osamostatnit, ale pak se zase vrátí domů. Nevadí mi to, naopak – jsem jako máma klidná, když je mám pod dohledem a když vím, že nikde neskomírají. Dalším mužem v mé domácnosti je samozřejmě můj přítel Karel. To by ale ještě pořád nebylo to pravé „obklíčení“. Mezi moje chlapy patří ještě pes, králíci, leguán, měli jsme chameleona, pavouka, pakobylky..., jediná ženská v naší rodině kromě mě je ratlík Mařenka. Když tak vzpomínám, měli jsme i tři psy včetně obrovské brazilské fily! Jednou se nám po bytě rozprchli cvrčci a cvrkali po všech koutech jako cikády. Nejdřív nosil zvířata domů jen David, pak i Karel. Našimi posledními favority jsou rosničky, kluk a holka. Samička je ohromná a sameček malinký. Přišlo mi to divné, ale pravdou je, že samci bývají často hezčí a vybarvenější než samice – stačí se podívat třeba na bažanty. Trochu to odporuje zvykům lidí, představě, že chlap je chlap a žena se má malovat a strojit... Na druhé straně, v poslední době se dobarvují i někteří chlapi. Nemám to ráda. Je to zvláštní trend. Připadá mi to absurdní. Mám pocit, že muži dnešní doby degenerují. Někdy se mi zdá, jako by se pohlaví prohodila. Móda splývá, kluci nosí upnuté kalhoty, ze kterých jim koukají pupíky. Působí to příšerně, není to vůbec mužné. A děvčata, která mají nádherné figury, si na sebe zase navléknou kalhoty s kapsami až u kolen... Vím, ve třicátých letech se muži také strojili, ale klasická pánská móda byla krásná. A ženy zase uměly být skutečnými éterickými dámami. Mí kluci jsou sdílní a leccos se od nich dozvím – třeba je mrzí, že se holky nenechávají dobývat, ale naopak samy dobývají. A tak mi někdy po synech nezbývají jen zvířata, která za ně musím krmit, ale i děvčata. Někdy jsou to ještě holčičky! Třeba jednou se Adam zamiloval do takové malé slečny, která s námi jezdila i na prázdniny. Rozešli se – a mně chybí. A David? Ten bere někdy holky jako součást své zoologické – a s leguánem a jinou havětí ke mně odkládá i je. Dodnes kamarádím s jednou jeho bývalou... Dalšími chlapy v mém okolí je otec mých dětí Jan Kraus a jeho syn Jáchym. Pak jsou tu ještě muži, se kterými stojím na jevišti. Třeba s Oldřichem Navrátilem v Kočičí hře, kde jsou jinak samé ženy. On ale vydá za deset chlapů! Režíroval nás Patrik Hartl, s nímž jsme připravili já a Karel ještě jedno zajímavé představení, hru jen pro dva s názvem Otevřené manželství. Trochu připomíná Válku Roseových, jen nezachází do takových extrémů. V Divadle Komedie je mým partnerem v představení Lidumor jednak opět Karel, ale především Martin Zahálka. Je to výborně udělané divadlo. Martin v něm hraje chlapíka, kterého bychom mohli s trochou nadsázky nazvat „typicky panelákový produkt“.
Když už jsem vyjmenovala některé své divadelní role, přicházím na zajímavou věc: režiséři mě s oblibou obsazují do rolí chudinek, které muži deptají a ubližují jim fyzicky i psychicky. V životě to mám úplně obráceně. Na muže kolem sebe, na kolegy, na syny, na partnery, si nemůžu ani v nejmenším stěžovat.
|
|
|
|
Šárka Schmidtová, Harper´s Bazar, červen 2003
|
|