E15
PETROLEJOVÉ LAMPY PŘIPOMÍNAJÍ DRAMATICKOU ETUDU
|
|
|
Román Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy patří mezi vrcholná díla českého psychologického románu. V obecnou povědomost vešel především díky filmovému zpracování z roku 1971 s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích. A nyní se dočkal i svého divadelního zpracování. V pražském Divadle Komedie jej do divadelní podoby převedl režisér David Jařab.
Jařab se nesnaží adaptovat román v jeho celistvosti, to by ostatně pro jeho dějovou, místopisnou i psychologickou košatost bylo v zásadě nemožné. Soustředil se takřka výhradně na postavu Pavla Maliny (Karel Roden), na proti proudu času nahlíženou destrukci jeho osobnosti a uzurpátorský vztah k ošklivé, nevkusně se oblékající (v inscenaci spíše svlékající) a po dítěti toužící Štěpce Kiliánové (Ivana Uhlířová).
V asketicky pojaté inscenaci, jež se téměř celá odehrává na prázdném můstku, připomínajícím jevištní lávku hanamiči z japonského tradičního divadla nó, exceluje v hlavní roli Karel Roden. Byť úvod vyplňuje dlouhý groteskní vstup dvou starců-otců, je Roden na jevišti jakoby neustále přítomen. A většinu času je tam i fyzicky. Dokáže ovládat celý prostor, byť třeba jen sedí na židli a mlčí. Přitahuje oči diváka jako jedovatý had hypnotizující myš těsně před tím, než ji uštkne. Dosahuje toho však nikoli vnějšími hereckými prostředky, ale do značné míry utlumeným hraním. Je záhadný, jízlivý, zlý. Je obluda, monstrum. Podstatný je každý detail, jeho pohledy, postoje, gesta, síla hlasu, dlouhé ,,nicnedělání", škleb. Takto - postupně a pomalu - Roden diváka jako onen had svou myš na konci ,,uštkne". ,,Jak může existovat člověk, který nemá sny?" ptá se umírajícího Pavla ztrápená Štěpka. V této otázce jako by se zrcadlilo samo téma a obsah Jařabovy inscenace.
Rodenovi však schází rovnocenný partner. Měla by jím být (a v románu je) drsná, uštěpačná Štěpka. Jařab jde však proti charakteru této postavy. Ivana Uhlířová ji hraje jako slabou, naivní a hloupou dívku, jež nikdy nedospěla v ženu. To však neodpovídá ani předloze, ani - a to je podstatné - dramatickým situacím, ve kterých se v Jařabově adaptaci ocitá. Těžko jí lze uvěřit, že se stará o celé hospodářství, že zvládá těžce nemocného muže, že je schopna erotického vzplanutí. Jejímu herectví schází razance a především ostré střihy a proměny, které používá Roden.
Další postavy už nemají tolik příležitostí se vyvíjet. Navíc Jařab nerespektuje časovou linii příběhu, čímž tuto možnost hercům do značné míry ztěžuje. Představení se tak rozpadá ve sled hereckých výstupů a čísel.
I díky Martinu Fingerovi, v roli Pavlova bratra Jana, je však děj přehledný. Divák se v něm orientuje dobře, což je velké plus této ambiciózní a herecky atraktivní inscenace. Přesto se nelze ubránit dojmu, že jde o dramatickou etudu, a ne plnohodnotné drama.
|
|
|
|
Vladimír Hulec, E15, 10. října 2008
|
|