Lidové noviny
FRAGMENTÁRNÍ HAVLÍČEK V KOMEDII
|
|
|
Psychologická próza Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy zaujala uměleckého šéfa pražského Divadla Komedie Davida Jařaba. Vybrané obrazy z románu adaptoval pro jeviště a do hlavní mužské role obsadil Karla Rodena.
Roden tvoří ústřední románovou dvojici s Ivanou Uhlířovou, vynikající představitelkou Helgy v Jařabově Klímově Utrpení knížete Sternenhocha či i v rolích současných žen a dívek (např. Žižkov, ale především starší titul divadla nazvaný Praha - kořist).
V roli Štěpky Kiliánové však nesporně talentovaná herečka působí téměř nepatřičně. Pochopitelně záleží hodně na režisérově pojetí látky, na záměru, který nemusí být pro diváka pokaždé zřejmý, ovšem důležitý je vždy výsledek, to jak herec tvaruje konkrétní postavu a s ní vzniká i téma. Štěpka Ivany Uhlířové neunikne srovnání se svou podobou filmovou, stvořenou před lety Ivou Janžurovou.
Zatímco ve filmu (tak jako v románu) jde o postavu bolestně tragickou, v Komedii se nyní může zdát místy komická. Není to ovšem pověstný trpký smích nad hořkým osudem, je to závan komiky náležející bytostně k dané herecké postavě. Uhlířové charakteristická dívčí dikce a trochu toporně předváděné vnitřní stavy postavy působí místy až humorně a posouvají vyznění postavy kamsi do lehčího žánru.
Jsou ale výstupy, v nichž Uhlířová spolu s Rodenem dosahují u diváků velmi silného zážitku, například, když Štěpa táhne a zvedá opilého Pavla a doléhá na ni trápení z neutěšeného vztahu a snad i sebelítost. Výsledné rozpaky u ztvárnění Štěpky ale zůstávají. Příčinou může být také situace na současném českém jevišti, které se už téměř neobejde bez humorizování tragického právě pomocí hereckých eskapád. Zajímavé je, že podobná metoda Jařabovi (a tentokrát hercům-mužům) vychází ve scéně vyhroceného střetu parazita a lempla Pavla s pracovitým bratrem Jendou (Martin Finger), kdy se mezi oba mladé muže plete starý otec (Hynek Chmelař) a opakovaně na to doplácí podraženou berlí. Jan Malina je přitom kvůli bratrovi taktéž postavou se smutným osudem. Není ale pro čtenáře, resp. diváka osobou ústřední - možná proto je tu komika vítaným odlehčením „závažného kusu“.
U Pavla, jehož představitelé od roku 1971 riskují pozici ve stínu šarmantně démonického Petra Čepka, zvolili Jařab s Rodenem ústup od důstojnického fešáctví a víc si hrají se ztvárněním postupující paralýzy a Pavlovy beraní a sobecké nátury. Daří se jim, Roden potvrzuje post herce pracujícího s lehkostí.
Ucelený a jasný příběh
V Komedii se povětšinou dělá autorské divadlo, David Jařab je i tentokrát zároveň režisérem, autorem scénáře i scény. Z románu si vybírá místa, která až na výjimky vystihují obnažený vztah dvou hlavních postav a řadí je bez ohledu na časovou posloupnost. Přesto i divák neznalý Havlíčkovy prózy dostává ucelený a jasný příběh, v němž se i bez románové expozice jistě dobře orientuje.
Pozornost zasluhuje Jařabova minimalistická scéna s motivem rustikálních kachlů na stěně, skrze niž se vstupuje na scénu, a také molo vedoucí do hlediště, kde se odehrávají důležité situace. Autorka kostýmů Kamila Polívková se pak realizovala hlavně v nápaditém vrstveném odění Štěpky – Ivana Uhlířová v průběhu inscenace postupně rozbaluje jednotlivé symbolicky barevně provedené zástěrky a části šatů citujících módu fin de siecle.
Jařabova inscenace místy trpí příliš dlouhými prostoji v herecké akci postrádajícími napětí. To ale neohrozí fakt, že jde o vysoce umělecké divadlo, stojící na režisérově bytostně divadelním přemýšlení a hereckém umu.
HODNOCENÍ LN *****
|
|
|
|
Tereza Vinická, Lidové noviny, 2. října 2008
|
|