Deníky Bohemia
PETROLEJOVÉ LAMPY PODLE DAVIDA JAŘABA V KOMEDII
|
|
|
„To je konec“, jsou první slova nové inscenace Davida Jařaba v Divadle Komedie Petrolejové lampy. A skutečně – nacházíme se na samém konci Havlíčkova románu, který proslavila filmová adaptace Juraje Herze s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích.
Možná právě díky všeobecné znalosti zmíněného filmu se Jařab, autor dramatizace, rozhodl jít proti představám, jež se automaticky při vyslovení Havlíčkova titulu vynoří z paměti diváků. V Jařabově dramatizaci příběh Štěpky Kiliánové a Pavla Maliny probíhá značně nelineárně, působí až „neorganizovaným“ dojmem: Rozsekán do jednotlivých obrazů, které nezřídka odděluje zvuk gongu, se plíživě vrací proti proudu času, mocnými skoky se posouvá kupředu.
Závěr, jenž však v Komedii působí trochu zbrkle, končí během jednoho z prvních, ještě předsvatebních setkání Pavla a Štěpky. To je konec. Po přibližně hodině a půl, co se představení hraje, je jasné, že tento vztah nemůže dopadnout dobře. Ostatně, bylo to jasně řečeno již prvními slovy představení…
Jak bývá v Divadle Komedie zvykem, inscenace se hraje na maximálně vyprázdněném jevištním prostoru. Uprostřed scény stojí jakési torzo příčky vystavěné z květinových kachlů. Z tohoto torza pak zprudka vybíhá dlouhé molo z přírodního dřeva, jež se zastavuje až nad prvními řadami hlediště; kolem dokola už jen prázdný prostor jeviště.
Trochu jiná Štěpka
Veškerá pozornost je soustředěna na pětici herců, v jejichž čele stojí Karel Roden a Ivana Uhlířová v ústředních rolích nepatřičného manželského páru. A ještě lépe vyjádřeno – Ivana Uhlířová jako Štěpka, protože jakkoliv jsou všechny herecké výkony precizně odvedené a vyrovnané, je to právě Uhlířová, jež svým sugestivním výkonem na sebe strhává pozornost. Díky ní je v Komedii oproti románovému originálu posunuta i představa Štěpky. Uhlířová těžko může být obstarožní ošklivou starou pannou. Její sňatek s Pavlem je motivován jinak. V Komedii pro to zvolili i důvtipný inscenační způsob. Uhlířové kostým se před zraky diváků neustále proměňuje. Nejprve herečku vidíme zabalenou v upnutých tmavých šatech, postupně sundavá jednotlivé vrstvy, objevují se veselé barvy. Podobně jako při krájení cibule, teprve v závěru spatříme její jádro, jádro romantické holčičky, které je s touto predispozicí souzeno neuspět snad v každém manželství. S Pavlem Malinou ale rozhodně.
|
|
|
|
Jan Jiřík, Deníky Bohemia, 14. října 2008
|
|