Lidové noviny
HUMOR V TEREZÍNSKÉM GHETTU
|
|
|
V pražském Divadle Komedie vybírali z připravované antologie divadelních textů z terezínského ghetta. Texty uspořádané Američankou Lisou Peschelovou mimo jiné dokazují, že i vlastní situaci neustálého ohrožení, strachu a ponížení je člověk schopen vidět s humorným nadhledem. Nejsou to jen satirické scénky (jako II. český kabaret autorů Dr. Felixe Porgese, Vítězslava „Pidly“ Horpatzkého a Pavla Weisskopfa), které antologie i scénické čtení obsahuje. Pokud jde o zlehčující perspektivu, objevuje se na jevišti také podobenství skryté do žánru pohádky (ta je součástí titulu Rozhlasová hra).
Naproti humorným reflexím pak stojí příběh čtyř vězňů z třicetileté války Dým domova z pera Zdeňka Eliáše a Jiřího Steina - paralela k životu obyvatel válečného Terezína - a konečně také variace na mýtus o Orfeově smrti Alkaios, jejímž autorem je vzdálený příbuzný pražského literárního velikána Georg Kafka.
Žlutá hvězda - to byla tenkrát velká móda Ze zmíněné satiry je divákům nabídnut výstup na lavičce v době dávno po válce - historie naprosto neznalý pán (nechtěně vizionářský motiv z pohledu dnešní ztráty dějinné paměti) se dotazuje penzisty pamětníka na život v ghettu. Dozví se například, že žlutá hvězda „byla tehdy velká móda a někteří ji nosili skoro na všem“, vyslechne si terezínský slang nebo ironické vyprávění o přídělech jídla.
To vše zřejmě v době svého vzniku pobavilo, dnes už tolik ne. Přesto pro nás tyto texty posbírané Američankou Lisou Peschelovou představují cenné svědectví o uvažování obyvatel ghetta a jejich schopnosti nadhledu nad událostmi, jež téměř denně tragicky určovaly jejich osud.
Na závěr přednesená dospělácká Pohádka strýčka Miloše - příběh trpaslíčků za zdmi města, z něhož odešli původní obyvatelé, taktéž reaguje na každodennosti ghetta. Např. líčí vznik jakési trpasličí domobrany, míněna je zcela jistě terezínská ghettowache, apod.
Na jevišti si v této pohádce-podobenství postupně předají čtenářskou štafetu všichni účinkující, přičemž zvlášť Vasil Fridrich prokazuje vše, co dobrý vypravěč potřebuje, co tvoří dobrý přednes: hlas, intonace, tempo řeči... Skvěle zahranou vlezlostí jakéhosi hlasatelského panáka a parodií afektovaného a manýrami oplývajícího vypravěčství také předvádí výbavu výborného komika.
Že jím je, ukázal Fridrich, který i tentokrát zaujme, už vícekrát, například i v jinak průměrné inscenaci Fedotovových Skapinových šibalstvích v ABC. Pokud jde o přednes, jeho vysoká úroveň je ostatně u kmenových herců i stálých hereckých spolupracovníků Divadla Komedie pravidlem, což zároveň charakterizuje preference místních režisérů. Možnost zklamání Dým domova je hra, již se podařilo najít díky rozhovoru s profesorem Jiřím Fraňkem - spoluvězněm autorů Zdeňka Eliáše (ČT 2 odvysílala 17. 6. dokument o jeho bratru Luďkovi) a Jiřího Steina, který deportaci z Terezína jako jediný z této trojice nepřežil.
Historické drama o skupince zajatců ve třicetileté válce na rozdíl od jiných terezínských dramatických textů přináší téma možného poválečného zklamání, ale také témata pokory, pochybování, malověrnosti, vzpoury proti bohu či řádu.
Inscenované čtení v Komedii, pracující s principem koláže a rychlých střihů, zahrnuje čtyři výstupy z tohoto v dobrém slova smyslu naivního a prostého textu. Čistota a průzračnost, s jakými autoři jmenovaná témata předkládají, se tu spojuje s decentními zásahy režie a se zmíněnými přednesovými kvalitami herců - kromě Vasila Fridricha dodávají textu na plastičnosti a divákovi na představivosti také Vanda Hybnerová a Hynek Chmelař. Divákům tak při pozorném vnímání slov i jejich jevištní existence vzniká prostor pro komorní, až kontemplativní zážitek.
Terezínský večer v Divadle Komedie splňuje vrchovatě úkol scénického čtení - to obvykle není velkým plátnem, ale představuje pozoruhodný text, a to navíc formou, jež má nápad i řemeslnou vytříbenost.
HODNOCENÍ LN *****
|
|
|
|
Tereza Vinická, Lidové noviny, 7. července 2008
|
|