Skip Navigation LinksÚvod > Napsali o nás > Kritiky > Výklad světa? Jenom mudrování
Mladá fronta dnes

VÝKLAD SVĚTA? JENOM MUDROVÁNÍ

 
Petrolejovým lampám v Divadle Komedie chybí přirozený pohyb

Jako první premiéru sezony uvedlo pražské Divadlo Komedie inscenaci Havlíčkových Petrolejových lamp v adaptaci a režii Davida Jařaba.
V průběhu posledních více než pěti let jsme si u Divadla Komedie zvykli na zredukovanou poetiku drsně účinného jevištního výkladu a byli jsme tu i svědky řady mimořádných představení. Vedle inscenaci děl rakouských dramatiků nebo adaptace Kafkova Procesu je v této souvislosti třeba připomenout i Jařabův výklad Klímova Utrpení knížete Sternenhocha. Otázka, lze-li dílo Jaroslava Havlíčka označované vesměs jako „psychologický román“ pojednat v podobné poetice jako Sternenhocha, visí ve vzduchu hned od počátku.
Scéně dominuje bytelná dřevěná rampa – na konci vzadu vidíme naznačený vstup do venkovského stavení. V úvodu se na této „ranveji“ odehrává téměř klaunský dvojvýstup starců Kiliána (Jiří Štrébl) a Maliny (Hynek Chmelař) – první se schlíple šourá a druhý neznatelně pošupuje při své šnečí chůzi nohama. V pozadí předvádí Pavel (Karel Roden) uvalený na židli etudu člověka chorého syfllidou ve druhém stadiu onemocnění.
Vidíme vesměs propracované herecké kreace. Platí to v prvé řadě o Štěpce, jíž vtiskla podobu Ivana Uhlířová. Trhavé pohyby a gesta i zadrhávající řeč nezvýrazňují jen zvláštní zdeformovanost postavy, již vyžaduje předloha, ale především vyjadřují nenaplněný úděl podvedené ženy.
V představení jsou i silné scény, například vystupňovaná hádka mezi bratry Malinovými s bezmocnými pády otce, který se snaží dostat je od sebe – mladší bratr Jenda Malina se však v civilním podání Martina Fingera dost vymyká celkové groteskní stylizaci.
Několikrát vzbuzené falešné naděje nevědoucí Štěpky, která se dožaduje lásky (nebo alespoň udělání děťátka) po svém manželovi, uzavírá scéna, kdy z Pavlových úst na ni kapou sliny. Klímovský motiv, řeklo by se.
Že výklad světa není totéž, co vykládání o světě, vidíme při rozhovorech přes rampu mezi Pavlem a Kiliánem. Tvrzení, že „být je stejné jako nebýt“ (a podobné výroky). představuje jen pokleslé mudrování, žádné paradigma jako Klímovy maximy. Představení tak chybí osa, spojnice, která by vše uvedla do přirozeného pohybu.
 
Josef Mlejnek , Mladá fronta dnes, 20. října 2008

 
 

Klub

Divadlo Komedie, Jungmannova 1, 110 00 Praha 1, Tel: +420 224 222 484-5, pokladna: +420 224 222 734 PO-PÁ 12:00-20:00, SO-NE dvě hodiny před představením