E15
BRAVURNÍ DRAMATIZACE HOSTOVSKÉHO VEŘEJNÉHO SPIKNUTÍ
|
|
|
V divadle jsou vždy období tápání prázdnotou a vedle toho údobí silná, kdy vznikají inscenace legendární. Pražské Divadlo Komedie právě takové zářné období zažívá, což dokládá i inscenace Spiknutí, adaptace románu Egona Hostovského Všeobecné spiknutí.
Částečně autobiografická próza je bolestným zápasem hlavního hrdiny s údělem nuceného českého emigranta v USA. Prolínají se v ní roviny realistické a snové. Autora pronásleduje svědomí, prostupují jím sebetrýznivé pocity viny, jež obrací agresivitu vůči svému okolí. Současně je román psychologickou detektivkou, kdy jeden a tentýž děj nahlíží a interpretují různé osoby. A záleží na čtenáři, komu uvěří.
Režisér Dušan D. Pařízek se spolehl na vysoce literární, tedy na slově postavený převod díla do divadelní podoby. Takové divadlo, plné dlouhých sebezpytných monologů, akcí nerušených dialogů a minimalistických jevištních obrazů, není pro každého. Pařízek je však za pomoci skvělých herců a precizní formy dokáže zhmotnit do fascinujícího jevištního tvaru.
Jeviště je po celou dobu téměř prázdné, jen vpředu je několik matrací a vzadu místo černého horizontu se kovově leskne obrovská železná stěna. Zpoza ní se objevují postavy hry a za ni i zacházejí. Ústřední postavu hraje s obrovským nasazením Martin Finger. Dokáže ztvárnit jak alkoholický rozklad vnitřního světa postavy, tak situace expresivně vypjaté či sžíravě ironické, plné hořkosti a pohrdání sebou i okolím. Všechny další postavy hry jsou v podstatě jeho přeludy, jež jej pronásledují. Nelze rozlišit, co je skutečnost a co bludná představa, kdy si hlavní postava se svými přáteli krutě hraje a kdy je naopak okolím ovládána.
Spiknutí je náročné představení, které vyžaduje od diváka obrovské soustředění. Odměna však je vskutku veliká.
Hodnocení: 80 %
|
|
|
|
Vladimír Hulec, E15, 10. prosince 2008
|
|