Týden
OSUDOVÉ ZNÁMOSTI SE ŠKVORECKÝM
|
|
|
(...)
Ozon plovárny
(...)
Lvíče v pražském Divadle Komedie je atmosférickým extraktem z románu, z něhož bylo nutné obětovat velkou část dobového kontextu, především právě scény z literárně-byrokratického světa, a nahradit jej čímsi vizuálním a divadelně účinným. Myslím, že se to podařilo: představení je oděno do retro stylu zhruba v duchu konfekčního Bruselu 58 – ženy jsou socialistickými modelkami z nejlepších let Antonína Novotného, muži působí jako postavy z kinoautomatu. Režisérka Viktorie Čermáková vytáhla z textu jeho třpytivé, vodní a sluneční vyzařování; ostatně děj je situován do letních měsíců, do rozpálené Prahy dlouhých jasných večerů. Stejně jako v knize je orámován dvěmi „topicími“ scénami, neboť hned na začátku na plovárně slečna Stříbrná zachrání svého nemotorného ctitele Vaška Žamberka a na konci utopí šéfredaktora Procházku. Je to svým způsobem vodní bytost patřící ne tak zcela mezi smrtelníky; její představitelka Gabriela Míčová to, myslím, ví a se zásvětní elegancí svou roli pojala. V bazénu se také celé představení odehraje – a je to velmi účelné místo, neboť bazén je skutečně naplněn vodou, což je velmi metaforická a praktická látka i na divadle. My tam ovšem nevidíme, neboť sedíme v hledišti, bazén je v propadlu. Zato se do něj mohou ponořovat herci a různě zmáčeni se pak zase vynořovat. V případě ponořování a vynořování slečny Stříbrné dochází k efektu „wet t-shirt“, u ostatních jde spíše o znakové ztvárnění faktu, že „namočeni“ jsou v tom také.
Redaktora Ledna hraje Roman Zach jako bystrého proplouvače, který je vykolejen nečekaným zásahem citu, na což jeho dlouhé tělo reaguje různými esovitými pohyby. Jeho přítel Žamberk v podání Martina Pechláta je naproti tomu strnulý jako prkno, což budí důvěru a nečekaný úspěch u žen. Šéfredaktora Procházku hraje Jiří Štrébl s gustem a tak, jako by osobně znal i románový předobraz, bodrého a žoviálního Jana Pilaře, básníka-chameleona a dlouholetého šéfredaktora centrálního nakladatelského domu Československý spisovatel. Scéna, v níž ukazuje, jak by zařídil, aby „Židáci jeli do Izraele, jak by jim ukázal“, je démonická. Jeho protihráčkou je redaktorka Blumenfeldová, progresivní baba jako břitva, kterou ostře ztvárnila Vanda Hybnerová. Fascinující je jako obvykle Ivana Uhlířová coby talentovaná, a právě proto obětovaná smutná prozaička Cibulová. Klaunštější tvář současné české divadlo snad ani nemá. Rychlost, s niž je její obličej schopen přejít ze slabomyslného výrazu do oduševnělosti, by měla být zaznamenána v tabulkách. Dana Poláková v roli Lednovy odkopnuté milenky Věry a Hynek Chmelař jako rtuťovitý prozaik Kopanec nejsou na scéně rozhodně do počtu.
Inscenace má švih a jiskru, těží z výborných románových dialogů a toho zvláštního fluida melancholie, které kolem sebe šíří.
(...)
|
|
|
|
Jiří Peňás, Týden, 2. března 2009
|
|