Týden
PO GOEBBELSOVI MOŽNÁ SKONČÍME
|
|
|
To se Dušanovi D. Pařízkovi neříká snadno a člověk, který si našel cestu do Divadla Komedie, to poslouchá s obavami. Nejzajímavější pražské scéně začíná nejistá sezona...
Novou sezonu začínáte titulem, který na první pohled vypadá - na vás nezvykle - „komerčně“: Goebbels/Baarová. To může být červená knihovna, milostný románek, bulvár...
No, to v žádném případě, však uvidíte... Vycházíme z textu, který sestavil německý režisér, dramaturg a ředitel frankfurtského divadla Oliver Reese. Probral se Goebbelsovými deníkovými záznamy a vytvořil fascinující psychogram nebezpečného sociopata. My se snažíme zkoumat, kde se vezme v člověku zločinecká energie, která tohoto hajzla - nemohu to jinak říct -, toho „talentovaného“ muže hnala do jeho politických, literárních a koneckonců i erotických výbojů. Když čtete jeho deníky, díváte se na obraz narcistní posedlosti člověka toužícího zanechat na tomto světě hlubokou stopu. Bohužel se mu to podařilo. Myslím, že taková inscenace nemá s bulvárem nic společného. Odhaluje emoce a myšlenkové pochody muže, který dokázal přesvědčit davy o své výjimečnosti. Měřil 165 centimetrů, jednu nohu měl kratší a byl „černý jako bota“, přesto se mu podařilo vnutit Německu ideologii antisemitismu a víru v rasovou nadřazenost vysokých blondýnů. Byl to člověk plný rozporů.
Ale asi také přitažlivý, když mu podlehla i krásná Lída Baarová. A nejen ona...
Další z rozporů. Být ministrem propagandy Třetí říše - a začít si něco s Češkou! Poměr s Lídou Baarovou málem rozvrátil jeho manželství. Situaci nakonec musel vyřešit sám Hitler: tím, že rozvod manželům Goebbelsovým zakázal, nechal ministra i jeho milenku sledovat gestapem a zamezil jejich styku. Není asi náhoda, že se Goebbels v denících, které byly určeny „generacím a generacím“, o Baarové v podstatě nezmiňuje. Vztah k ní se zřejmě týkal jeho nejintimnějšího života. Chorobně jí propadl. Chcete-li se tedy o Achillově patě „ďáblova náměstka“ dozvědět víc, musíte hledat jinde: v různých verzích „pravd“, jak je podávala Lída Baarová.
On je to také příběh, který dobře zapadá do vaší středoevropské dramaturgie, taková česko-německá love story.
Ano, z její strany mě zajímá motiv tolik typického českého konjunkturálního přívrženectví: mladá česká žena, která se chce prosadit, a vysoce postavený Němec, jenž je pro ni branou do světa vyšší společnosti. A ona se pak, po válce, snaží se vše vysvětlit větou: „Jako slávou opilá mladá herečka jsem se takříkajíc nepěkně zapletla do dějin, aniž jsem tušila, co dělám.“ Byl to naplněný vztah - ses vším všudy.
Možná se ale naplní i váš čas v Komedii. Na stránkách vašeho divadla píšete, že tuto sezonu možná ani nedokončíte. Co vám v tom může zabránit?
Skutečně se ocitáme ve velké nejistotě. Příspěvek poskytnutý magistrátem je určen na provoz Divadla Komedie v období od 1. srpna 2006 do 31. prosince 2009, takže končí uprostřed sezony. To je velmi nešikovné; a nejen my jsme na to mnohokrát upozorňovali. Dostalo se nám neurčitého vysvětlení, že se mají divadla srovnat na jedné pomyslné startovací čáře,a to 1. ledna 2010... To nemá snad ani smysl komentovat. Horší je, že teprve teď, tedy doslova na poslední chvíli, má proběhnout grantové řízení, které určí, zda bude v divadle pokračovat nynější soubor. To není možné odpovědně stihnout a především to zcela znemožňuje soustředěnou a rozumnou práci. My nemůžeme čekat do 23. prosince, abychom se dozvěděli, jestli 1. ledna pokračujeme.
Domnívám se ale, že by bylo velké překvapení, kdybyste ve výběrovém řízení neuspěli. Pravidelně jste hodnoceni jako jedno z nejlepších divadel, odborná veřejnost je vámi nadšena, a co je asi důležité, máte své publikum. Co by vám to mohlo překazit?
V současné době máme k dispozici o 40 až 200 procent nižší příspěvek než srovnatelná divadla v Praze. Před čtyřmi lety jsme do poslední koruny vyčíslili představu, jak by měla podpora města vypadat. Usilovali jsme přitom o to, abychom našim zaměstnancům mohli vyplácet alespoň dvacet tisíc měsíčně - mluvíme o hrubých příjmech. Oznámili nám, že dotace zůstanou zhruba stejné jako v případě prvního grantu. Jinými slovy: dotace tohoto divadla už osm let stagnují a mají kvůli inflaci, nárůstu cen, valorizaci mezd apod. de facto podstatně nižší hodnotu než v době, když jsme sem nastupovali. Platy zaměstnanců se pohybují okolo 16 500 Kč hrubého. Průměrná hrubá měsíční mzda v Praze je asi o 40 procent vyšší. Nezbývá nám než žádat o navýšení grantu o několik milionů korun. Možná se to někomu v „době krize“ může zdát troufalé, ale my bychom měli mít alespoň přibližně stejné podmínky jako Činoherní klub nebo Divadlo Na zábradlí, jejichž příspěvky vaši dotaci dalece převyšují.
Jak je to možné?
To je pozůstatek z doby, kdy bylo Divadlo Komedie součástí Městských divadel pražských. Při výběrovém řízení v roce 2002 byla této scéně přisouzena alikvotní část tehdejšího rozpočtu MDP. V sezoně 2001/2002 pracovala Komedie s příspěvky zhruba 12 a půl milionu korun, měla však k dispozici servis administrativy, účtáren či dílen MDP; to jsou další nákladové položky, které musíme pokryté současného grantu ve výši 12 milionů korun. Další čtyři roky za těchto podmínek pracovat nemůžeme. A nebudeme.
Není to třeba tím, že na magistrátu mají pocit, že jste takové undergroundové, alternativní a nekonformní divadlo, tudíž můžeme také jaksi undergroundově žít... V nejhorším se půjdete pást - a stejně budete to divadlo hrát.
Na tom, co říkáte, může něco být. V době, kdy jsme začínali, to tak asi bylo. Ale po osmi letech našeho působení je realita provozu jiná. V poskytnuté dotaci by se měly odrážet přijatelné provozní podmínky a především dosažené výsledky. Připouštím, že tento fakt může zhoršit naši výchozí pozici při nastávajícím výběrovém řízení.
Co jsou to přijatelné podmínky?
Za průměrnou hrubou měsíční mzdu v Praze jsme s to i nadále usilovat o nadprůměrné výsledky. Ze špičkových profesionálů už nebudeme dělat špatně placené nadšence. Všude ve světě je samozřejmé, že profesionál je ceněn podle výsledků své práce. A to se netýká jen herců.
Nějakého sponzora byste najít nemohli?
Obávám se, že sekačku na trávu by s námi neprodali... Sem chodí uvědomělé publikum, které si v Komedii našlo svá témata. A také své herce, které ovšem zná odsud, nikoli z reklamy.
Čím si vysvětlujete ten chronický problém českého grantového systému, je to skutečně jen v penězích? Není to nějak divně nastavené?
Mnohokrát jsem upozorňoval na to, že například německý systém je mnohem výhodnější. Spočívá v pětiletém cyklu, přičemž na konci třetí sezony musí být jasné, zda vedení bude pokračovat další „pětiletku“, nebo nastoupí někdo nový. To je základ seriozní spolupráce mezi kulturní institucí a městem, respektive státem. My například v této chvíli plánujeme sezonu 2010/2011, přičemž samozřejmě vůbec nevíme, jestli jí budeme realizovat.
A plánujete?
Chtěli bychom, aby se na jevišti potkali Alois Švehlík a Daniela Kolářová: vybrali jsme pro ně text Petera Turriniho Alpské červánky, těžkou, hlubokou, krásnou hru. Byl by to vynikající výkop do rakouské sezony, kterou na tu dobu chystáme. Samozřejmě, pokud tu budeme.
|
|
|
|
Jiří Peňás, Týden, 7. září 2009
|
|