PragueOut.cz
KDYŽ SE SNY MĚNÍ V NOČNÍ MŮRU
|
|
|
Jako svou předposlední premiéru v letošním roce uvedlo Divadlo Komedie hru německého dramatika Olivera Bukowského Hosté. Překvapivě hned na prosinec je ohlášena i její derniéra, stejně jako všech ostatních představení z repertoáru divadla. Překvapivě tedy pouze pro toho, kdo nesleduje naprosto nepochopitelnou kulturní politiku pražského magistrátu. Nejen absurdní hrozba ukončení provozu divadla je ale důvodem, proč na Hosty zajít.
Hra Hosté oceněná v roce 1999 cenou za nejlepší současnou německou hru (Mühlheimer Dramatikerpreis 1999) přesně zapadá do dramaturgie Divadla Komedie, které se snaží předkládat divákovi aktuální témata v co možná nejhůře stravitelném provedení – což je myšleno jako lichotka. A přestože leckdo může znát některé herce Komedie pouze z podvečerních televizních soap oper, tento podivný žánr tu tedy rozhodně nepěstují. Ostatně Hosté to dokazují měrou vrchovatou.
Východoněmecký venkov v raných devadesátých letech nebyl po dlouhodobém působení socialistického hospodářství zrovna nejrozvinutější a nejbohatší částí země. Přesto se po změně politického režimu řada lidí pokusila vzít své živobytí do vlastních rukou. Oliver Bukowski v Hostech s velkou dávkou reflektujícího odstupu zaznamenává právě průběh postupně troskotajících velký snů o kapitalistickém ráji, a totální deziluzi v tomto zapadlém kraji nakonec nezůstane nikdo ušetřen.
Děj se odehrává v zapadlé vesnici, kde každý každého zná. Manželé Erich (Martin Pechlát) a Kathrin (Gabriela Míčová) se rozhodnou, že zúročí všechny ideální přednosti venkovského života a zrekonstruují část hospodářských budov v na místní poměry poněkud naddimenzovaný hotel. Jejich sousedé se nápadu chytnou také a každý z nich se snaží podílet se na slibném kapitalistickém zázraku, který se jim rýsuje před očima.
U představ ovšem dlouhou dobu také zůstává. Do hotelu totiž přijíždí jediný skutečný host, kterým je životní outsider Neugebauer (Martin Finger). Dostává se mu zde pro něj naprosto nepochopitelné pozornosti. Všichni vesničané si jej hýčkají jako vymodlené dítě a pro vidinu zářivě lepších zítřků, která jim prostřednictvím jediného hosta prosvítá, jsou ochotni udělat téměř cokoli. Mezi těmito nadšenými praktiky ekologického hospodářství se tak odhaluje řada “patologických“ skutečností.
Dramatickým vrcholem inscenace je nesporně scénka, v níž se dva z mladých podnikatelů, řezník Hagedorn (Stanislav Majer) a ekozemědělec Treitsche (Roman Zach) společně propíjí až k nově se probouzejícímu intimnímu vztahu. Je to jedno z míst, kdy se inscenace dopracuje na onu pomyslnou hranici, která v divákovi rozehrává tolik očekávané rozporuplné pocity a myšlenky. Je vtipná, má spád a postavám se díky hereckým výkonům obou představitelů dostává potřebné plastičnosti.
(...) Za pozornost ovšem určitě stojí motiv vytrácející se důstojnosti, které se někteří z představitelů až příliš dobrovolně vzdávají uchváceni vidinou oněch lepších zítřků. Inscenace tak velmi dobře poslouží jako společenské zrcadlo i v českém prostředí.
|
|
|
|
kaca, PragueOut.cz, 9. listopadu 2009
|
|