Mladá fronta dnes
UPŘÍMNÍ SNAŽIVCI Z PERIFERIE, KTEŘÍ NIKDY NEOCHUTNAJÍ SLADKÝCH PLODŮ KAPITALISMU
|
|
|
Směšné, neohrabané, ale v něčem opravdové jsou postavy budující kapitalismus ve hře Olivera Bukowského nazvané Hosté. Uvádí ji pražské Divadlo Komedie. Divadlo Komedie vyhlásilo svoji nynější sezonu za německou, tedy čerpající z německého písemnictví a z německých dějin. Po inscenaci Goebbels/Baarová sezona pokračuje Hosty, hrou současného německého dramatika Olivera Bukowského (1961).
Z dosavadní historie působení tvůrčího kolektivu kolem intendanta Dušana D. Pařízka a uměleckého šéfa Davida Jařaba, kteří v Komedii působí od roku 2002, lze celkem samozřejmě usuzovat, že německá sezona nehodlá být (a nebude) čítankovým projektem, který připomene velikost německé kultury, nýbrž prostřednictvím německé literatury a německé skutečnosti hodlá nasvěcovat minulost a současnost rovněž českou. Jestliže inscenace Goebbels/Baarová evokuje nejtemnější (německo-českou) minulost a vztahy na samé špičce zvrhlé mocenské pyramidy, Bukowského Hosté se prodírají současností – pokud za ni přijmeme i devadesátá léta s jejich nadšeneckým podnikatelstvím v někdejších evropských komunistických státech – a postavy Hostů tak činí stranou veškerého mocenského ruchu a velkých společenských hráčů.
Ztracenci na novém Západě
Dějištěm Hostů je vesnice v kterémsi zapadlém kraji, v níž své pohostinské zařízení provozují či lépe rozjíždějí Erich (Martin Pechlát) a Kathrin (Gabriela Míčová). Jejich víra v kapitalistické lepší příští je opravdová a naivní. Na nové poměry se pokoušejí adaptovat i řezník Hagedorn (Stanislav Majer), zemědělec Treitsche (Roman Zach), ex-dojička Schwanhofová (Monika Krejčí) a její dcera Edith (Ivana Uhlířová) i hrnčířka a klavíristka Stoklasová (Dana Poláková), jež do vesnice přibyla z města, které jí zřejmě připadalo už k nesnesení falešné a neautentické. V nic již naopak nedoufá mladý opilecký farář Mirsch (Jiří Černý). A mezi těmito lidmi se objeví host, jistý pan Neugebauer (Martin Finger), jimi vřele uvítaný.
Vesničané se kolem něho začnou slétat jako mouchy, podkuřují mu, ale světácký host je v podstatě stejný zoufalec jako ti snaživci z periferie. Všichni tihle lidé jsou ve světě, který vyžaduje tvrdé lokty, mazanost, kreativitu a flexibilitu, pouhými hosty – hosty nevítanými, nezajímavými, ignorovanými, směšnými. Všichni jsou outsideři a jimi zůstanou. Rochní se ve svých pomyslných chlívcích a utěšují se beznadějnou nadějí, že něco velkého přijde. Nic velkého nepřijde. Jen každodennost. (A do ní patří i závěrečný výstup v indiánských čelenkách a oblecích, to je pouhá slavnost v rezervaci.) Nejlépe to ví farář Mirsch. Asi i proto strašlivě chlastá a mátoží se po scéně s téměř obnaženým ohanbím. Bůh tady mlčí a není vidět.
Dramaturgicky mají Hosté v současném repertoáru Komedie nejblíže k Musilově hře Snílci a ke Schwabově kusu zvanému Nadváha, nedůležité: Neforemnost. Ve všech třech hrách se potkává sešlost, v níž není velkých generačních rozptylů ani co do věku, natož co do životního rozpoložení. Ta sešlost řeční, baví se, popíjí a předvádí velmi nelaskavou komedii vztahů a nenaplněných životů. (...)
|
|
|
|
Josef Chuchma, Mladá fronta dnes, 6. listopadu 2009
|
|