Reflex
ASI JSEM HOUBY ČECH
|
|
|
Zastupitelstvo hlavního města Prahy schvaluje čtyřleté granty (2010-2013) pro kontinuální činnost divadel 17. prosince 2009. „Fakt, že v polovině prosince nevíme, zda bude schválený příspěvek odpovídat plánovanému provozu, Komedii výrazně poškozuje,“ říká režisér a ředitel Divadla Komedie DUŠAN PAŘÍZEK. Scéna díky tomu ruší některé zahraniční koprodukce i zájezdy mimo republiku. Neprodává ani vstupenky na leden 2010.
Není zastavení prodeje lístků na leden až masochistické?
A není to podvod, prodávat vstupenky na představení divadla, které v době, na kterou vstupenky prodává, nemá de jure zajištěnou existenci? Koupila byste si ode mě auto, o kterém vám tvrdím, že ho sice ještě nemám, ale za měsíc možná mít budu? Nejsem hochštapler.
Vaše divadlo však získalo grant na období 2002-2006 i 2006-2009, varianta, že by vám od roku 2010 náležela nulová dotace, je nepravděpodobná. Nenecháváte se úředním šimlem ovlivňovat až moc?
Nedávno jsem se bavil s několika v této problematice zběhlými lidmi, jedním z nich byl ředitel Národního divadla Ondřej Černý. Pustil se do mě jako vy, prý jsem „houby Čech“, protože každý jiný by se na nějaké serióznosti vykašlal, smlouvy podepsal a pak z toho nějak vykličkoval. Ano, asi jsem houby Čech. Nechci šidit své spolupracovníky, lhát a omlouvat se za chyby jiných.
To je střet českého „ono se to nějak udělá“ a vaší německé racionality, ve které jste vyrostl. Není to ale vaše slabina?
Tato „slabina“ byla v posledních sedmi letech výsadou našeho působení. Kdybychom tak všichni včetně herců, techniky a administrativy dosud nepracovali, nebyli bychom nikdy tam, kde teď jsme. Tohle divadlo by nemělo tak vyhraněný repertoár, čitelný inscenační styl a – i přes nedostatečnou dotaci – vyrovnanou provozní ekonomiku. Nikdo v zahraničí by se o nás nezajímal, a my bychom nedělali Praze našimi zájezdy a koprodukcemi s předními mezinárodními divadly a festivaly dobré jméno. Způsobu naší práce odpovídají její výsledky. Konkrétním výsledkům odpovídají konkrétní výnosy, které pomáhají mimo jiné dotovat rozpočet. Dosud jsme byli každý rok schopni finanční schodek vyrovnat z jiných zdrojů a jít dál. V současné situaci už to ale dost dobře není možné.
Kolik peněz teď konkrétně ztrácíte a proč?
Přicházíme mimo jiné o projekt Austerlitz, na jehož realizaci přispívá Spolková kulturní nadace (SRN) sto padesát tisíc Euro. Jedná se o uvedení románu W. G. Sebalda německou režisérkou afghánského původu Julií Afifi, která jako první vybudovala v Kábulu v roce 2003 mezinárodní divadelní festival. O spolupráci jednáme od léta 2008. Tyto mezinárodní projekty mají jasně daná pravidla. Buď jsem solidním partnerem, nebo ne. Nic mezitím neexistuje. Dále jsme museli na neurčito odložit koprodukční projekt Švejk, připravovaný s divadlem Schauspielhaus ve Vídni. A zrušit několik zájezdů.
S jakým časovým předstihem byste jako ředitel divadla potřeboval vědět, jaké peníze na léta 2010-2013 dostanete?
V německy mluvících zemích jsou většinou funkční období vedení divadel načasována na pět let. Dva roky před skončením „pětiletky“ se ví, zda nastoupí nový šéf. Nového ředitele divadla nelze jmenovat přes prázdniny. Před rokem chtěl přesně tímto způsobem radní pro kulturu Milan Richter řešit situaci v Divadle na Vinohradech, Na zábradlí, v Dlouhé a v Divadle Spejbla a Hurvínka. To je naprosto nekompetentní postup. Nebavíme se o neposlušném dítěti, které řve, že chce hračku. Mluvíme o kultuře, která je státem a městy chtěná, protože veřejnosti prospěšná. Z tohoto důvodu je z veřejných prostředků i podporovaná. Jestliže má vedení pražského divadla jednat zodpovědně, musí vědět o svém dalším působení s minimálně ročním předstihem. Považuji za úspěch, že se poradní sbor primátora k tomuto závěru dopracoval. Sám na to upozorňuji od června roku 2004.
O kolik peněz jste pro čtyřletí 2010-2013 žádali?
Pro rok 2010 to bylo 17,5 milionů korun. Poslední čtyři roky jsme pracovali s dotací 12 milionů ročně, která neodpovídala předložené žádosti ani našim možnostem. Komedie je divadlem, od kterého se v Praze očekává, že bude udávat trendy. Jeho působení má čitelný dopad v zahraničí. Není-li na jeho rozvoj a další fungování dostatek peněz, nedá se nic dělat. Stagnace je smrt. Můj děda vždycky říkal: „Kozu můžeš odnaučit žrat, akorát ti těsně před tím, než ju to odnaučíš, chcípne.“ My se nacházíme přesně v pozici takové kozy - těsně před chcípnutím.
17. prosince by vám tedy podle předběžných informací měla být schválena částka 14,5 milionu na léta 2010 a 2011, tedy o 3 miliony méně, než žádáte. Bude vám to stačit?
Taková částka by nám pouze umožnila splnit ty závazky, které jsme ještě nemuseli zrušit a realizovat okleštěnou verzi předloženého dramaturgického plánu. To už zavání stagnací. Mohli bychom absolvovat několik mezinárodních zájezdů a dokončit tříletý dramaturgický projekt Mitteleuropa, započatý v roce 2008.
Co budete dělat, když Komedie předčasně skončí?
Režírovat v německy mluvících zemích, možná ne jen to.
Ale moc nadšeně nezníte.
Jsem spíš obezřetný. Možná pro mě nastane zásadní životní změna, nová fáze.
A co se stane s vynikajícím hereckým souborem Divadla Komedie, na jehož kvalitě jste několik let soustředěně pracovali?
To je emocionálně nejtěžší, protože vybudovat soubor s tak vyhraněným způsobem práce se povede málokdy, a tohle, asi, ten případ je. O samotné herce strach nemám, ti určitě práci mít budou. Ale té kolektivní energie by bylo opravdu škoda.
|
|
|
|
Veronika Bednářová, Reflex, 17. prosince 2009
|
|