Literární noviny
MIMO REALITU / REAKCE / VLADIMÍR JUST
|
|
|
Ad Komedie kolem Komedie,
LtN č.51/2009, s.3
Jestliže někdo vyčítá významné pražské scéně, jíž je dnešní Divadlo Komedie, že z „pasáže nesoucí jméno Vlasty Buriana – z níž se po léta ozýval smích – se humor vytratil“, že „z tradice zůstal název, ale dramaturgie divadla se prapůvodnímu geniu loci vzdálila“, a že Pařízkův tým „zabrousil do experimentálních vod, což se notně odrazilo i v diváckém povědomí“ (?), pak musí být takový autor zcela mimo realitu.Vyčítat divadlu z roku 2009, že se nepodobá tomu, jež tu provozoval „král komiků“ před 66 (!) lety, je stejně pitomé, jako vyčítat třeba Mozartovi, že neskládal jako Bach, a Bachovi, že se nedržel Monteverdiho.
Autor zřejmě u Pařízka nikdy nebyl. Jinak by věděl o strmém nárůstu křivky návštěvnosti tohoto divadla v posledních letech, i o tom, že z diváckého povědomí scéna nejen nevypadla, ale přesně naopak – dostala se do něho, a to nejen do povědomí českého, ale i evropského (důkazem je mj. i pozvání Pařízka a jeho spolupracovníků na prestižní světové festivaly, jako jsou např. salzburské letní hry). Kdyby autor divadlo pravidelně navštěvoval, věděl by, že v něm i dnes ozývají výbuchy smíchu, pravda ty vančurovské, kdy „smáti se znamená lépe věděti“.
Karel Ulík kritizuje dnešní postoj Divadla Komedie, pln údajné samochvály (to nic neví o Radokových a jiných cenách pro toto divadlo?), protože prý v době loňské grantové krize má „v obré paměti poněkud odtažitý přístup vedení Divadla Komedie, provázený prohlašováním, že jejich souboru postačí méně peněz než jiným“. Nechtěl bych se někdy dožít toho, abych měl tak dobrou paměť, jako má autor tohoto nesmyslu: byl jsem naopak loni svědkem, a to v přímém rozhlasovém přenosu, jak Dušan Pařízek vehementně protestoval proti nedostatečným dotacím, poskytovaným jak jemu, tak nekomerční sféře na úkor komerčním kýčům. Pan Ulík si Komedii možná plete s úplně jiným divadlem, ale každopádně by měl vědět, že Pařízkovo rozhodnutí označovat prosincová představení jako derniéry není žádným fikaným „marketingovým tahem“, ale zoufalým aktem obrany proti vandalství pražské radnice.
Radní, spravující pražskou kulturu tak, že nejsou schopni v půli prosince říci, zda umožní od ledna další čtyřletou činnost jednomu z nejoceňovanějších divadel v zemi, jsou zralí, když ne na defenestraci, tak určitě na přeřazení k méně náročné práci, v níž by Praze nedělali v kulturním světě ostudu. Zanikne-li jejich vinou Pařízkova scéna, pak to považuji po barbarské likvidaci někdejšího Krejčova divadla komunistickými papaláši za druhý největší akt kulturního vandalismu v Praze, jímž se „pravicová“ radnice, zbavená jakékoliv opozice, usvědčí z bolševického myšlení. Doufám jen, že na to pražští voliči příští podzim nezapomenou.
Související článek: Komedie kolem Komedie, Literární noviny č. 51/2009
|
|
|
|
Vladimír Just, Literární noviny, 21. prosinec 2009
|
|