denik.cz
INSCENACE HOSTÉ: NĚMECKÁ SEZONA V DIVADLE KOMEDIE POKRAČUJE
|
|
|
Divadlo Komedie po úspěšné premiéře inscenace Goebbels/Baarová uvedlo v rámci Německé sezony další titul ze soudobé německé dramatiky. Česká premiéra hry Hosté Olivera Bukowského, za niž autor získal prestižní německou cenu za současné drama, navazuje na řadu znepokojujících titulů v ojediněle vytříbené dramaturgii divadla.
Drama reflektuje rozpad společnosti na německém venkově v polovině devadesátých let minulého století. Tématem jsou zklamané naděje z podnikání a vidiny sladkého života, devalvace životních hodnot a nahrazení mezilidských vztahů laciným kýčem. On (Martin Pechlát) a Ona (Gabriela Míčová) s permanentním plastovým úsměvem na rtech se snaží přetvořit venkovskou farmu na hotel. Ve vesnici podivínů a křupanů (kněz opilec – Jiří Černý, snílek řezník – Stanislav Majer, zemědělec – Roman Zach, sexuálně chtivé dojičky – Monika Krejčí, Ivana Uhlířová a městská intelektuálka – Dana Poláková) ovšem nejsou hosté, proto při příjezdu jediného zákazníka (Martin Finger) vznikne ve vsi rozruch. Ačkoliv i příchozí je stejným životním zoufalcem, vesničané se pro jeho spokojenost neváhají ani ponižovat.
Strnulost a křeč
Inscenace Thomase Zielinského pracuje se stylizací, která se blíží grotesce. Akce se naznačuje, repliky se často pronášejí ve strnulé pozici čelem k divákům. Na kachlíkové scéně, kterou tvoří podlaha a průčelí hotelu – chrámu v pozadí, oba hoteliéři vypadají jako umělohmotné reklamní panenky. Strnulost a křeč jejich pohybu odpovídají ustrnulému životnímu pocitu, v němž se hodnoty mění ve zvrácenost. Ztělesněním toho je postava kněze – z duchovního se stal notorický alkoholik, jehož rozhalené podvlíkačky odhalují více, než by se slušelo.
Důležitá nadsázka
Inscenace je po herecké stránce opět velmi vyvážená, přesto z herců nejvíce vyniknou Martin Pechlát a Gabriela Míčová v ústředních rolích. K nejlepším okamžikům inscenace ale patří dialog mezi vesnickými balíky Stanislavem Majerem a Romanem Zachem, který se pomalu stupňuje ve rvačku, opět se uklidňuje a znovu přechází v poklidný rozhovor. Herci dokázali velmi citlivě odhadnout míru nadsázky, která je pro podobnou hru příhodná, s využitím přesně mířených pauz.
|
|
|
|
Marcela Ihyane, denik.cz, 22. listopadu 2009
|
|