Český rozhlas
GOEBBELS / BAAROVÁ: SAMOMLUVA POVOLENA, DOTEK ZAKÁZÁN
|
|
|
Osmou, a z finančního hlediska bohužel stále nejistou, sezónu v Divadle Komedie zahájil projekt Goebbels / Baarová. Po loňské české sezóně se obrací fokus dramaturgie opět na Německo, navíc s přihlédnutím ke zlomovým okamžikům v historii 20. století. Výsostné místo by měla mít ve výběru titulů meziválečná éra, rok 1989 a kulturní střety současnosti.
Aktuálnost titulu nám potvrzují česká média každý měsíc, ne-li týden, zprávami o rostoucím vlivu nacionalismu a neonacismu u nás. Ideový základ první části inscenace vytvořil německý dramaturg a režisér Oliver Reese svou hrou Goebbels. Samomluva, kterou sestavil z deníkových záznamů a projevů Josepha Goebbelse. (Goebbels uschoval dvacet tlustých svazků svých deníků v podzemních trezorech říšské banky. Podle jeho vlastních slov: "Jsou příliš cenné, aby padly za oběť eventuálnímu pumovému útoku. Líčí celý můj život a naši dobu.") Jedná se o nesmírně dramatický, asi půlhodinový monolog, v němž se odhaluje Goebbelsův přechod od neúspěchem frustrovaného mladíka až k čím dál tím nelidštější postavě ministra propagandy, řvoucího do čistých, jasných a přehledných linií: "Kdo je svázán se včerejškem, nemůže být průkopníkem zítřka!" Ve svém důsledku však odloučeného od všech, protože jako jediný intelektuál mezi německým vedením pochybuje. Je spíše dokonalým hercem než vůdcem a stává se obětí vlastních vášní. To také odhaluje druhá část představení, jíž napsal Dušan D. Pařízek podle Škvoreckého záznamu vyprávění Lídy Baarové. Málokdo tuší, že láska Goebbelse k herečce, jež mu nebyla rasově rovna, jej málem zničila a že byl ochoten pro ni nechat padnout i svoji funkci.
Pojetí inscenace pravděpodobně reflektuje poměrně přesně finanční situaci divadla. Kdo sleduje repertoár Komedie detailněji, jistě šikmou plošinu, na níž se oba monology ústředních postav odehrávají, zná. Jedinými náklady na scénu tak byly pravděpodobně Goebbelsův oblek na míru a dobová večerní róba Lídy Baarové. To, co si dovolil Dušan D. Pařízek se svými herci, si však může dovolit jen režisér, který svým hercům věří první i poslední.
A není se čemu divit, protože Martin Pechlát i Gabriela Míčová jsou ve svých rolích výteční. Celé představení stojí na nich, je to divadlo na maximální únosnou míru okleštěné od vnějších efektů, které zastoupí párkrát hra se světlem a stínem, potažmo dramatičnosti přidávající naklonění plošiny, na níž se hraje - to platí zvláště v případě Míčové, která vypráví svůj monolog staticky z křesla. Míra empatie, s níž se do svých postav oba herci dostali, je chvílemi až nezáviděníhodná. Těžko si představit, že mohou po představení odejít sami za sebe. Samozřejmě že pro toho, kdo není schopen se k hercům během monologu doslova přisát, může statičnost inscenace znamenat problém. Soustředění je v Goebbelsovi / Baarové vyžadováno na obou stranách. Po monolozích Goebbelse i Baarové by se dalo čekat ještě třetí dějství, kdy spolu ústřední postavy přijdou do kontaktu. (Do té doby je vždy jeden pouze němým svědkem druhého, usazený v rohu scény.) To se však nestane - samotným Hitlerem zakázaný vztah nakonec zůstane zakázaný i na jevišti. Je to tak chladné, jako byly Goebbelsovy myšlenky a řečnické projevy.
Goebbels / Baarová budí divácký zájem, prakticky celý podzim má už nyní vyprodaný. Na 26. října se také proto v Komedii chystá diskuse s autory textu - režisérem Dušanem D. Pařízkem, Oliverem Reesem a dalšími hosty. Představení jen potvrzuje, že výrazné koncepční zaměření na divadlo středoevropského prostoru, ani nezaměnitelná "ledová a proto zasahující" atmosféra inscenací, vznikajících v Divadle Komedie, by neměly být odstaveny nedostatkem veřejných financí na provoz této výjimečné scény.
|
|
|
|
Tomáš Kůs, Český rozhlas, 21. října 2009
|
|